Kultura na svobodném Hradě

Od divoké technoparty po samopalníky a protitankové zátarasy. Tak by se dal ve zkratce shrnout vývoj přístupnosti Pražského hradu v posledních dvaatřiceti letech. Václav Havel nechal během třináctiletého prezidentského mandátu proměnit dříve nedostupnou komunistickou pevnost v přirozenou spojnici mezi západem a východem města – a plnou kultury. Václav Klaus následujících deset let víceméně udržoval, co jeho předchůdce započal. A Miloš Zeman dalších deset let dělal všechno pro to, aby se poměry na Hradě vrátily do stavu před porevolučními změnami.

Blake, techno a neonové srdce

Když na něm v prosinci 1989 vystřídal Gustáva Husáka, otevřít Hrad veřejnosti si Václav Havel vytyčil za jeden z prioritních úkolů. V touze následovat našeho prvního demokratického prezidenta Masaryka si i on do areálu přizval renomovaného architekta. Za první republiky Pražský hrad upravoval Jože Plečnik, v letech 1990–2003 Bořek Šípek. Nový design díky němu nezískala jen prezidentská kancelář, ale i Španělský sál, který byl rekonstruován za tehdy masivní sumu 70 milionů korun.

Šípek měl na starosti spíš méně viditelné zásahy, jako například nový vstup do Obrazárny Pražského hradu, který byl na druhém nádvoří postaven v roce 1998 v podobě postmoderní železné branky se dvěma skleněnými dveřmi. Ve stejné době kousek odsud vznikal daleko ambicióznější projekt.

Jelení příkop rozdělený Prašným mostem na horní a dolní část byl během komunismu přísně střežen, už jen kvůli tomu, že si v něm…