„To, jak uspořádáme svět po pandemii, a chyby, kterých se můžeme dopustit, je stejné riziko jako pandemie sama.“

Psal se rok 2017 a rozhovor konaný na konferenci Dialog civilizací se od terorismu stočil k obecnější otázce ohledně nebezpečí pro lidstvo. „Co je tou vůbec největší hrozbou, které čelíme, ale nevěnujeme jí dostatečnou pozornost?“ zeptala se novinářka jihoafrického ekonoma Iana Goldina, jenž na Oxfordské univerzitě studuje propojenost světa a rizika, která z ní vyplývají. „Pandemie,“ odpověděl bez velkého rozmyslu muž, který v devadesátých letech patřil k poradcům Nelsona Mandely. Zopakoval tak argument, který již o několik let dříve detailně rozvedl v knize The Butterfly Defect. „Po celé dějiny byly pandemie největšími zabijáky lidstva. Současné riziko je o to větší, protože jsme tak nebývale globálně propojení. Šiřitelé dobra globalizace, například letiště, se mohou stát i šiřiteli zla, pandemií.“ Riziko pandemií podle něj zvyšuje několik trendů, k nimž dochází současně. V donedávna chudých zemích rapidně rostou hustě osídlená velkoměsta typu čínského Wu-chanu, kde počet obyvatel během třiceti let stoupl ze dvou na jedenáct milionů, a zároveň zde zůstávají tradiční trhy s živými zvířaty, typické místo přenosu virů ze zvířat na člověka. Nárůst silniční a vlakové dopravy pak pomáhá roznášet nákazu po dané zemi a stále frekventovanější letiště dál, za hranice a do světa. Goldin apeloval na to, aby se této hrozbě věnovala pozornost, aby více peněz směřovalo na zřízení preventivních mechanismů. Nestalo se – a Ian Goldin je tak jedním z nevyslyšených věrozvěstů krize, které…