„Nebojím se, že bychom zhrubli. Agresivita a frustrace jsou pochopitelné. Ale rychle pominou.“

Je možné, že jste v posledních měsících začali používat nějakou meditační aplikaci, pravidelně cvičit nebo jste si prostě vyhradili čas na činnost, která vám dělala dobře. Předsevzali jste si, že si takový návyk zachováte i po návratu do „normálnějšího“ společenského života. A je pravděpodobné, že v každodenním shonu na něj brzy zapomenete. „Nemyslím si, že nás uplynulý rok dovedl k nějaké velké osobní transformaci,“ říká psycholožka Michaela Vlasáková Charyparová. Přesto si podle ní z krize, jejíž nepředvídatelnost nás postupně učí soustředit se na přítomnost a přijímat věci tak, jak přicházejí, odnášíme cenné dovednosti a vyšší psychickou odolnost. Duševní zdraví se podle ní sice stalo hojně skloňovaným pojmem, většina z nás ho ale začíná řešit až ve chvíli, kdy nám skutečně není dobře. „Je v pořádku dovolit si cítit se špatně. A nezlehčovat, že nám chybí to, co bylo před pandemií běžné, přiznat si, že doba je těžká. Pro každého jinak,“ dodává.

Kdybych se k vám chtěla objednat na sezení, měla byste na mě čas?

Ve chvíli, kdy se ozve nový klient, a já na něj nemám kapacity, což teď aktuálně nemám, postupuju dvěma způsoby. Vždy předávám kontakty na další kolegy, a pokud někdo chce přímo ke mně, tak se mu ozvu, jakmile se mi uvolní místo.

Ptám se proto, že počet lidí vyhledávajících psychiatrickou, psychologickou nebo terapeutickou péči roste. Kapacity dnes zjevně nestačí.

Statisticky se…