Méně výkon, více pohoda
Pandemie zdůraznila potřebu věnovat se ve školách tomu, jak se žáci v nastaveném systému vlastně cítí
Je dítě hladové? Vyspalo se během uplynulé noci dostatečně? Není teenager ve stresu nebo smutný ze situace doma? Nešikanuje ho někdo? Tyhle otázky by si u dětí a dospívajících neměli klást jen rodiče, v moderním pohledu na vzdělávání by si jich měli všímat i ve škole. Protože hladové, nevyspalé, šikanované dítě se toho zkrátka méně naučí, i kdyby byl učitel génius. Zaměření na tzv. well-being dětí, na který se v posledních letech stále více orientují progresivní školy po celém světě, dostává po pandemii novou naléhavost.
Velká úzkost před testem
Jedním z nejvášnivěji diskutovaných témat pandemie bylo bezesporu vzdělávání. Otázky se vršily jedna na druhou: doženou děti zameškanou školu? Mohou se vůbec něco na dálku naučit? Jaké budou mít dlouhé měsíce mimo školu dopad na jejich celkový prospěch a další cestu vzdělávacím systémem? Po návratu dětí do kamenných škol se pak řeší, jak – a zda vůbec – děti ze znalostí zkoušet, jak navázat a pokračovat.
Ve změti otázek ale jedna trochu zaniká. I když se v souvislosti s krizí mluví o drtivých dopadech na duševní zdraví dětí a teenagerů, méně často se zmiňují v souvislosti se školou a téměř vůbec s tím, jakou roli by měla v tomto směru škola a učitelé a učitelky hrát. Přitom nejde jen o duševní zdraví, ale o celkovou psychickou, fyzickou a společenskou pohodu, které se celosvětově – a také v českém kontextu, protože jsme ještě úplně neobjevili dostatečně výstižný český výraz – říká well-being.
Pojem zavedla dva roky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu