Gauče nad kiny nevyhrají

Nejpřesnější seriálovou metaforou pro situaci ve filmovém a televizním průmyslu v uplynulém pandemickém roce by nejspíš byla Hra o trůny. Nečekané zvraty, a ještě nečekanější spojenectví, nové strategie, korunovaní králové, pod nimiž se však třese trůn, a domnělí poražení, kteří se vracejí na scénu s novou silou. A před sebou máme další sezonu, kde se může ještě stát ledacos.

Loni sice uplynulo 125 let od vynálezu kinematografu, který nastartoval multimiliardový průmysl tak, jak jej známe dnes. Nikdo však neslavil nejen proto, že se to zdálo nepřístojné. Jak také slavit mezi novinovými titulky ohlašujícími smrt kina, potažmo celého filmu. Pandemie zavřela na dlouhé měsíce sály po celém světě. Tržby se propadly, některé řetězce se zadlužily, diváci se v nebývalých počtech přesunuli za zábavou před televizní a počítačové obrazovky nebo domácí projekční plátna.

Filmoví producenti znejistěli a minimálně na chvíli pozastavili natáčení. Distributoři skrečovali pečlivě připravené plány a přesouvali premiéry největších plánovaných hitů do příštího roku. Nebo dál. Někdy dokonce několikrát. Některé snímky pak poslali rovnou na streamovací platformy jako Netflix, HBO Max nebo Disney+, aby si zajistili aspoň nějaké příjmy. Na policích mohly čekat na lepší časy jen ty nejdražší velkofilmy, u kterých distributoři hráli hru na vyčkávanou, protože nechtěli přijít o osvědčenou sílu globální premiéry na desítkách tisíc plátnech v kinech.

Digitální videotéky, respektive…