Nejsem v žádné bublině

Eva Krčálová ordinuje v malé vesnici Chrást u Mělníka. Jak sama říká, praktickou lékařkou se stala zejména z praktických důvodů – i když je žen v medicínských oborech přibližně stejně jako mužů, skloubit práci s rodinou může být pro mnohé náročné. Být venkovskou lékařkou navíc znamená, že máte pacienta od osmnácti let po celý jeho život. To má své výhody, protože to vytváří důvěru mezi pacientem a lékařem. Jak doktorka Krčálová říká, „diagnostika praktika je hodně o tom, co vám pacient o svých potížích řekne a na co všechno vy se vyptáte“. To vyžaduje trpělivost a pochopení.

Jak vypadal váš dnešek v ordinaci?

Ráno na mě v čekárně ordinace čekali dva pacienti, vzhledem k epidemiologickým opatřením je to povolené maximum. Ostatní musí počkat před zdravotním střediskem. V ordinaci je už dlouhodobou kulisou nepřetržité vyzvánění telefonu, sestřička je vyřizuje a zároveň připravuje hromadu lístků se jmény lidí, které je dnes třeba odeslat na PCR test. Pak jdeme na to: obstarávám jednoho pacienta za druhým, v mezičasech odesílám žádanky telefonujícím pacientům na PCR test, pokud mají příznaky akutního respiračního onemocnění nebo zahajují karanténu. Takhle to běží do jedenácti hodin, pak máme pozvané pacienty na předoperační vyšetření, prevence, na vstupní prohlídky apod. Od dvou hodin je znovu prostor pro nemocné, do toho opět telefony… V pět hodin zavíráme a sestřička může domů, mě ale ještě čeká administrativa, než to také…