„Ošetřujeme na místech, která sami vyhledávají. Bouráme tím bariéry,“ vysvětluje student pátého ročníku medicíny Marek Havrda povahu univerzitního spolku Medici na ulici. Stále se rozšiřující tým už šestým rokem poskytuje asistenci v péči o zdraví lidem bez domova. V době pandemie se medici klientům věnují naplno v improvizovaných ubytovnách a díky intenzivnímu kontaktu se jim některá poranění daří úplně „vyřešit“.
Na studenta posledního ročníku medicíny jste si nabral dost práce v terénu. Daří se vám vedle toho i studovat?
Ano, jsem poměrně vytížený a to mě nutí si pečlivěji organizovat čas. Jsem zvyklý věnovat se věcem dlouhodobě, a když je mám dobře uspořádané, tak pro mě nejsou tolik vyčerpávající. Za poslední rok se pro mě staly velkým tématem osobní limity. Jelikož když přijdu k něčemu novému, přirozeně mě zajímá, jak by to mohlo fungovat lépe, a nejsem zvyklý od něčeho jen tak dávat ruce pryč. A protože jsem namočený do spousty činností, tak je možné věci měnit nebo upravovat hned na několika frontách.
O jakou změnu jste se v poslední době snažil nejvíc?
Osobně mě hodně zajímá praktický rozměr věcí, klinická medicína a organizace práce. Po dobu asi šesti měsíců od začátku pandemie jsem se podílel na zapojení studentů z naší 1. lékařské fakulty do pomoci nemocnicím, takže nejen spolku. Bylo taky potřeba upravit fungování našich pouličních ošetřoven a museli jsme vymyslet funkční…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
