Nejsem dálkový cyklista. Takže když jsem začal uvažovat o cestě z Lisabonu do Prahy na kole, neměl jsem ponětí, na čem se dá taková cesta ujet. Bylo mi ale jasné, že kolo, které používám, nesplňuje ani minimum požadavků na takovou cestu.
Dvacet let stará Divoká kočka (Wild Cat), horské kolo, na kterém jsem jezdil po Riu de Janeiru, kde jsem poslední roky žil, se pomalu rozpadala v garáži a ostatní kola v mém okolí byla buď dámská, nebo rozbitá. Začal jsem tedy o nutnosti zakoupení nového kola uvažovat… nahlas. Doufal jsem ve spojené síly velkých bratrů Google a Facebook. Facebook nemám, ale moje okolí ano.
Díval jsem se také na inzeráty. Použitá kola, která mě zaujala cenově, provázel vždycky stejný popis: „Pro nedostatek času prodávám úplně nové…“ Představil jsem si, jak mě někde na hranicích chytnou s kradeným kolem. A když nebude kolo kradené, bude mít určitě skrytou vadu, která mě někde v půlce zastaví, říkal jsem si. Veškeré hledání mezi použitými koly jsem tedy rychle zavrhl.
Co vlastně potřebuju? Horské kolo? To těžko, s tím se přece nejezdí dlouhé vzdálenosti. Takže silniční kolo, které mě udrží. Kolo, které unese sto kil a dalších deset na rámu a nosiči. Asi cestou zhubnu, ale ten metrák to kolo poveze měsíc. Nemůžu si dovolit, aby někde něco prasklo. Na druhou stranu asi by nemělo být těžké, určitě to kolo budu někde tlačit a možná ho i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
