Jana s Jožkou mají dům na kraji Ostravy s výhledem na meandry Odry. Za domem je úzká dlouhá zahrada, která vypadá jako desítky jiných v okolí – stromy, záhony, ohrada pro zvířata, kus vyhrazený trávníku. Jeden záhon se ale nápadně liší. Není posazený přímo na zemi, ale v 80 centimetrů vysokém, podomácku sbitém rámu z odolného dřeva. V hlíně rozhrnuté po celé ploše horní části tohoto přerostlého truhlíku byla na jaře vysázená stejná zelenina jako v ostatních záhonech. Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl: zelenina v tomto záhonu uzrává na jaře až o měsíc dřív, jako by rostla v jiné zeměpisné šířce.
Může za to příprava vyvýšeného záhonu. Dřevěné osazení ládují Jana s Jožkou pravidelně rozřezaným dřevěným nebo rostlinným odpadem ze zahrady. Vše se zasype 25 cm vysokou vrstvou hlíny a nechá být. Rozkladný proces pak vytváří živiny a také teplo, které ohřívá hlínu a tím i celý záhon. Díky tomuto teplu se rostlinám daří a zelenina uzrává rychleji.
Vyvýšený záhon může být složen i z proutí, plechu či kamení. Ten ostravský je složený z hodně prosmoleného modřínu, který nehnije, ani když se zevnitř nenatřel.
Ve všech provedeních má záhon výhodu, že je k němu ze všech stran snadný přístup i bez ohýbání zad. Rostliny tolik netrpí jarními přízemními mrazíky a jsou lépe chráněny před slimáky, hraboši nebo krtky. V zimě vnitřek dobře promrzá, zárodky chorob či nezvaných živočichů se tedy snáz likvidují. Dřevěné nebo kamenné obložení vysokých záhonů je navíc hezké a zkrášluje zahradu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
