Řeka v tomhle skvělém městě někdy hučí tak, že skoro nemůžete usnout. Máte ale navždy vypracované svaly na nohou; žít v Třebíči totiž nejčastěji znamená žít na některém z kopců obklopujících centrum. A na západomoravské Vysočině nejsou nízké.
Scházíte tedy jeden z krpálů, míjíte posprejované garáže, pár hospod tvořících cosi jako bermudský trojúhelník a podél řeky kráčíte do židovské čtvrti zvané také Zámostí. Společně s židovským hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa je součástí ctihodného seznamu památek UNESCO. A samo Zámostí je jedním z důvodů, proč si Třebíč zamilujete. Historická lokalita bývala místem klidného soužití židů a křesťanů – a komunistům se ji naštěstí nepodařilo zbourat. Dnes je povinnou zastávkou turistů i každé politické delegace, které starousedlíci pozorují z oken a stoicky při tom pokuřují. Zakopáváte tady na kočičích hlavách a v ten nejméně pravděpodobný den zapadnete do putyky, kde díky přízni hudebního božstva rámusí francouzští punkeři nebo stará undergroundová parta.
A nocí jdete dál, stačí přejít silnici, vystoupáte mírný kopec a s úžasem nasloucháte tichu kolem baziliky, té skvostné románsko-gotické dámy. Obejdete ji, projdete nádvoří sousedícího zámku a opřete se o zeď. Rozdýcháváte tu krásu a zahledíte se do hlubin Libušina údolí, nad kterým vede železniční most, široko daleko známý jako „most sebevrahů“. Ovšem s nesmrtelným nasprejovaným nápisem KAPIN JE BŮH. A když jdete spát, najednou zatoužíte uslyšet hukot řeky a otevřete okno. Jste…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
