Bez komunistických pomníků by skateboarding nebyl tam, kde je

Skateboarding je městský sport, souvisí s architekturou i uspořádáním a vstřícností veřejných prostor. Jak si v tomto ohledu vede Praha v porovnání s jinými metropolemi?

Praha je někde na půli cesty. Má velmi příznivá místa, ale celkově je to náročné – hlavně kvůli kočičím hlavám nebo kostkám. Trápí mě, že nemůžu hodit skate pod nohy a dojet z bodu A do bodu B bez toho, abych musel přemýšlet, jak se vyhnout všem nástrahám. Přijde mi neuvěřitelné, jak strašně nekvalitní je práce v našich veřejných prostorech. Vadí mi každá spára – 99 procent chodníků v Praze není rovných, schody nesedí o desítky centimetrů. Když to porovnám třeba s Barcelonou, tam je všude nádherný povrch, který přeje skejťákům i bruslařům. Máme ale i štěstí, že v Praze jsou místa jako Letná, což je světový unikát. Je to skvělé místo pro skateboarding a obecně pro volný čas. A taky v Praze vzniká řada skateparků; ani bych je nespočítal.

Kultovním místem pražské scény je právě Stalin. Jaká místa vyhledáváte vy?

Na mě už je třeba na Stalinu moc lidí. Já vyhledávám klidnější místa, třeba skatepark ve Vysočanech, který je mezi stromy, je tam klid a člověk si tam může udělat piknik, aniž by ho někdo rušil. Zajímavý skatepark je v Čakovicích, kde je i basketbalový koš – to je spíš velká plocha, kde se dá trávit čas, nejen pro skejťáky. Na Černém Mostě je skvělý skatepark, který má i vnitřní prostor.

A co jiná…