Písmomalířství, krasopis a vlastně veškeré ruční psaní tak trochu vymírají. Podle typografky Petry Dočekalové je to škoda. Chce vrátit do ulic ruční nápisy a děti naučit znovu psát – věří, že jim to cvičí mozek. „Psaní rukou podporuje myšlení,“ říká.
V jednom rozhovoru jste řekla, že psát rukou je fyzický zážitek. Co přesně to znamená?
Nepíšu jen palcem a ukazováčkem, zapojuji zápěstí, loket, celou paži. V případě velkých nápisů se natahuju od hlavy k patě. Musím mít balanc, aby se písmo nedeformovalo. Před časem jsem měla zakázku popsat tabuli s nabídkou v bistru Grils v pražském Karlíně. Stála jsem tam nad rozžhaveným grilem na štaflích a psala na velkou horkou tabuli křídou, která se tam připékala. To byla fakt práce celého těla.
Ale dalo by se to taky napsat pohodlně na počítači a pak vytisknout. Jakou výhodu mají ruční nápisy?
Ruční nápis má jinou energii a švih. Samozřejmě pro někoho je to detail a je mu to celkem jedno. Ale jsou lidé, kteří si toho všímají. A ti pak budou vědět, že tahle restaurace myslí i na maličkosti.
Co, čím a na co vlastně píšete?
Píšu hlavně nabídkové tabule v restauracích a kavárnách, štítky na oblečení nebo popisky k výstavám. Teď budu psát nápis v maledivštině pro jeden tamní hotel. Možností, na co psát, je hrozně moc, v podstatě na všechny možné povrchy, dřevo, plexisklo, sklo. Používám na to fixy na křídové bázi nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
