Musíte být blázen
Proč se čeští vědci nechtějí zapojovat do špičkového evropského výzkumu
Kateřina Sam, třiatřicetiletá bioložka z Entomologického ústavu AV ČR, se ze dne na den ocitla v pozici, kterou jí může závidět jen naprostý workoholik. Koncem loňského roku stanula v čele velkého mezinárodního projektu s rozpočtem 1,4 milionu eur (36 milionů korun) na příštích pět let – coby šéfka bez spolupracovníků, bez asistenta, jen s finanční manažerkou. Tak to ovšem chtěla: podala si žádost o grant k Evropské výzkumné radě ERC, která financuje špičkový výzkum jednotlivců bádajících v zemích Evropské unie, a ke svému překvapení uspěla.
Projekt Kateřiny Sam přesahuje možnosti jedné malé země, vyžaduje totiž výzkum na šesti stanicích po celém větě, od lesů severního Japonska přes Čínu a pralesy Papuy-Nové Guiney až po jižní Austrálii. Její plán je zjistit, co se stane, když pomocí sítí a lepivých bariér zabráníme predátorům, jako jsou ptáci, netopýři nebo dravý hmyz, v přístupu k rostlinám – jestli je pak sežerou larvy a svět „přestane být zelený“. Komisi, před niž v Bruselu předstoupila, nepochybně zaujal. „Říkali mi – buď musíte být blázen, nebo to opravdu hodně chcete podniknout. Ideální by bylo, kdyby platilo obojí.“
Vědkyně teď hledá po světě kolegy, kteří do toho půjdou s ní; čeští doktorandi prý zájem neprojevili. A k tomu zařizuje spoustu věcí. „Včera jsem učila novou techničku, jak rozřezat housenku, do toho s kolegou vyplňuji čínské dotazníky – sháním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu