Stačilo se rozkoukat

„Byl jsem kutil, modelář. Dost jsem se vyřádil na sváření skleníků. Takže vyrábět postele mi přišlo jako hračka.“

Povolení vyjet do „kapitalistické ciziny“ bylo za komunismu vzácností, a Zbyněk Frolík se tudíž na svůj výlet do Švédska náležitě těšil. Zpočátku jasná priorita „čím déle, tím lépe“ se ale v polovině jeho pobytu, načasovaného na polovinu listopadu 1989, převrátila vzhůru nohama. Když se ve švédské televizi mihly záběry z Národní třídy, kombinované se zprávami o dalším kolabujícím režimu východního bloku, zpáteční letenka datovaná až na pondělí 20. listopadu se už nejevila jako tak velká výhra. Daleko zajímavější by bylo být doma u toho, na víkend v cizině už najednou chyběla nálada.

„Ve zprávách to bylo, ale žádnou větší pozornost událostem na Národní nevěnovali,“ vzpomíná podnikatel Frolík na svoje netrpělivé čekání na odlet, kdy sice tušil, že se doma něco velkého děje, ale pořádně nevěděl co.

Brzy zjistil, že o nic zásadního během své nepřítomnosti nepřišel. Podobně mlhavé informace měla i většina spoluobčanů, kteří seděli doma. Ať už šlo o bezprostřední dění v prvních revolučních dnech nebo o vyhlídky, co od převratu čekat. „V listopadu jsme jen snili. Že je konec, bylo jasné až v prosinci. Až v tu chvíli bylo možné začít přemýšlet, co bude dál,“ vybavuje si Frolík dění před třiceti lety.

On osobně přestal snít jako jeden z prvních a svou dnešní firmu začal budovat hned v lednu 1990. Pod značkou Linet od té doby vyrábí nemocniční postele a mezi…