Schovávaná před realitou
Komunistické Československo si do posledního momentu drželo neměnný charakter.
Husákův režim, model 1989, byl mistrem v jedné zvláštní dovednosti - ve hře na schovávanou před realitou. Jeho vedení, kde seděli téměř výlučně staří konzervativní komunisti, upínalo zbytky sil ke snaze nechat věci tak, jak jsou. Taková taktika dlouho vycházela, koncem osmdesátých let ji ovšem komplikovaly dvě věci: za prvé pod kůží zarytý instinkt napodobovat Sovětský svaz, kde tehdy pod vedením Michaila Gorbačova probíhalo určité politické tání, a zadruhé – neradostná ekonomická situace.
Obojí vedlo k tragikomické hře na reformy, kterým se v komunistickém žargonu říkalo přestavba. Z praxe nešlo poznat, co se „přestavuje“, nicméně přestavbě alespoň v oficiální propagandě nešlo utéct. A jak bylo zvykem, pro posílení dojmu se jí přidávaly přívlastky: v podání stranických mluvků se tedy nedělala jen přestavba, ale „komplexní přestavba“. Dokonce „komlexní přestavba v oblasti hospodářství“. K tomu – jak propaganda tvrdila – probíhala „demokratizace politického života“ a také „rozvoj veřejné informovanosti“. Tyto pojmy neměly žádný obsah, pouze měly vytvářet dojem, že se v Československu, stejně jako u našeho odvěkého vzoru, tedy Sovětského svazu, něco mění.
Horší to bylo s reálnou ekonomikou. Tu v osmdesátých letech držely nad vodou dodávky levných energií z Ruska, z nichž se ovšem vytrácela spolehlivost. Čeští komunisti dřív nebo později museli přijít s čímsi jako ekonomickou reformou. Ta by ovšem musela zasáhnout i jejich hlavní oporu – státním byrokratickým aparátem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu