Žádný z emigrantů, kteří se v listopadu 1989 začali vracet do Československa, nezažil tak velkolepé přivítání jako písničkář Jaroslav Hutka. Převrat ho zastihl v Kolíně nad Rýnem, kde žil se svojí tehdejší ženou Kateřinou. Po pádu berlínské zdi 9. listopadu bylo patrné, že už i ve východním Německu se komunismus drolí, v Československu ale ještě stále vládl husákovský režim.
V noci ze 17. na 18. listopadu Hutka poslouchal rozhlas a doslechl se, že se v Praze něco děje. Hned ráno volal svému kamarádovi Vladimíru Mertovi, aby se zeptal na podrobnosti. Telefon zvedla jeho žena Lucie. „Jardo, komunisti jsou v prdeli, přijeď, řekla mi tehdy,“ vzpomíná Hutka. Ještě pro jistotu zavolal dalším známým, mimo jiné budoucímu tajemníkovi Václava Havla Vladimíru Hanzelovi. Ti ho přesvědčili, že skutečně probíhá něco jako revoluce.
Uklidňoval se Hanzelovým ujištěním, že na letišti uspořádá malou uvítací demonstraci, a ta si vpuštění Hutky do republiky v případě potřeby vykřičí.
Písničkář, který v té době žil už jedenáct let v nucené emigraci, si řekl, že u takové historické chvíle nechce chybět – a rozhodl se vyrazit. Měl v plánu jet autem, kamarád sochař Stanislav Kohoutek mu to ale rozmluvil. „Když pojedeš autem, celníci tě bez víz přes hranice nepustí. Musíš letět, jak budeš v Ruzyni, už se tam nějak dostaneš, poradil mi,“ vzpomíná Hutka. Coby umělec na volné noze neměl moc peněz a letenku si nemohl dovolit, Kohoutek prý ale bez zaváhání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
