Když do redakce začne chodit Havel
Jako první se odvážilo psát pravdu Svobodné slovo.
Když v týdnu po 17. listopadu 1989 přišla novinářka Radka Kvačková do redakce Svobodného slova, hned u dveří byla svědkyní asi nejpřekvapivější scény své dosavadní novinářské kariéry. Šéfredaktor listu Jaromír Mašek, kterého znala jako spolehlivého šéfa normalizačního deníku, si podával ruku s disidentským vůdcem Václavem Havlem. „Říkala jsem si – a jéje, tak je to tady,“ vzpomíná Kvačková, která dnes působí v Lidových novinách.
Tehdejší setkání Havla se šéfredaktorem Svobodného slova symbolizovalo v jejích očích změnu, jíž právě tento deník ve dnech po násilném zákroku na Národní třídě procházel. Svobodné slovo dlouhodobě platilo za méně poplatné režimu než Rudé právo. List totiž spadal pod Československou stranu socialistickou, a nebyl tedy přímo řízený vedením komunistické strany. To se mohlo projevit v detailech. Ani novináři Svobodného slova nemohli psát svobodně, méně však tiskli propagandu a méně ochotně psali pomlouvačné články o kriticích režimu.
Změna po 17. listopadu však byla výrazná a hlavně velmi rychlá. Šéfredaktor Mašek, který podle pamětníků rozhodně neoplýval odvahou stavět se proti režimu, se najednou stal důležitým účastníkem převratu. Během jedné z demonstrací, které se tehdy konaly, řečnil na pódiu. Jeho noviny se staly prvním oficiálním deníkem, ve kterém se začaly objevovat pravdivé informace o tom, co se v Československu děje. Zatímco v Rudém právu vyšly v pondělí 20. listopadu texty popisující demonstrace jako záměrnou a agresivní provokaci,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu