Ironičtí romantici
Česká kinematografie se do listopadu 1989 zatím příliš nehrne
Americký historik James Krapfl si myslí, že existují čtyři způsoby vyprávění o listopadu 1989. Jak vysvětluje ve své na Slovensku vydané knize Revolúcia s ľudskou tvárou. Politika, kultúra a spoločenstvo v Československu po 17. novembri 1989, původně dominující romantický výklad, jenž operoval s představou něžné, nenásilné revoluce v protikladu k revolucím krvavým, záhy vystřídaly výklady distanční. Ty revoluci podávaly jako komedii, tragédii nebo ironicky. Poslední interpretace zpochybňuje, že vůbec k nějaké revoluci došlo.
Čeští režiséři se tak v několika málo filmech, které se dotkly listopadu 1989, zhruba dělí na romantiky a ironiky. I po třiceti letech však listopad 1989 zůstává pro kinematografii okrajovým tématem. Opatrnost, s jakou kolem něj tvůrci našlapují, odráží určitou nevyjasněnost, která ohledně převratu panuje.
Mezi Prahou a Albánií
Filmy, v nichž figuruje listopad 1989, je téměř možné spočítat na prstech jedné ruky. Zkouškové období Zdeňka Trošky, Corpus delicti Ireny Pavláskové (mimochodem dvou největších mladých talentů konce osmdesátých let) a Kouř vznikaly kolem listopadu 1989, Kolja s odstupem šesti let, romantická komedie Něžnévlny Jiřího Vejdělka v roce 2013. Posledním do počtu je letošní snímek Národní třída podle stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše, který má premiéru na konci září a je načasován ke třicátému výročí sametové revoluce.
[image id=„200196538“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu