Co to pravil Vincent?

To místo jsme hledali dlouho. Byla už tma, začátek listopadu, a my vysedli z předměstského autobusu někde mezi posledními bytovkami a letištěm. Nikdo z nás to tady neznal. Měli jsme jen kusou informaci, že koncert má proběhnout v nějakém lomu. Zeptat se nebylo koho, o těchto akcích se ostatně ani vědět nemělo. Neuslyšíme třeba zvuk kytary? Neuvidíme něco? Nic… Země nikoho. Kde by to mohlo být? Až pak, spíš náhodou, jsme v jedné zatáčce vešli na divokou tmavou cestu – a byli jsme tam.

Opuštěný kamenolom na kraji města, z plechových barelů šlehal oheň a ozařoval neskutečnou scenerii. Dominoval jí golem u mikrofonu, člověk o hlavu vyšší než kdokoli další, vysvlečený do půl pasu. Za jeho siluetou hořel obrácený kříž a nad hlavou co chvíli prolétlo přistávající letadlo. Pár set metrů od ruzyňské ranveje bylo obrovské, zdálo se být na dosah, ale ten člověk byl ještě větší. Jakoby z jiného světa. Kapela za ním se snažila dělat pořádný hluk (o noiseu zřejmě nikdo z těch pár desítek shromážděných posluchačů, a dost možná ani interpretů, ještě nic neslyšel) a mastodont na pódiu do toho cosi řičel.

Za rok stál na pódiu Lucerny před vyprodaným sálem a sklízel potlesk za volání: „Bez komoušů homoušů životem se prokoušu.“ Tady v lomu to byl ale jiný level: „Satane! Satane!!! Zabij komunisty! Vyzývám tě, znič komunismus!“ Řev naplňoval celý lom, šel z toho mráz po zádech. Tohle bylo mnohem víc než hudba… Párkrát jsem se ohlédl, kdy přijedou zásahové jednotky, ale akce byla zřejmě…