Gustáv Husák byl barvitou postavou plnou zvratů. Talentovaný inteligentní mladík z vesnického prostředí Dúbravky toužil prorazit do intelektuálních kruhů v Bratislavě a také se mu to podařilo. Dostal se na dobré gymnázium, kde už jako velmi mladý těžil z demokratických poměrů, sám se však demokratem ani na okamžik nestal. Psal, debatoval, ale zároveň trpěl pocitem sociální frustrace, protože neměl dost peněz. Ještě před maturitou přišel do okruhu mladých komunistů, kteří na něj měli klíčový vliv. Pohyboval se ve vysokoškolském prostředí Bratislavy třicátých let. Jako komunista se radikalizoval tak zapáleně, že ignoroval zprávy o stalinských procesech. Ostatně i jeho vytříbená kritika zamrzala vždy, když přišla řeč na komunistickou stranu. Přitom směrem do nekomunistických pozic nebyl Husák od mládí příjemným soupeřem. Už coby dvacetiletý student nešetřil kousavou ironií, která přecházela v zesměšňování a znevažování oponentů.
Stal se útočným salonním komunistou, který vynikal nad okolí v rétorických dovednostech, byl ovšem obezřetný v činech. S nástupem fašismu vstoupil do ilegální komunistické strany, ale nebezpečné situace jako zatčení policií dokázal žehlit přes kontakty ze studia práv sahající až k ministru vnitra fašistické Slovenské republiky Alexanderu Machovi. Už jako výrazná figura odboje na konci války usiloval Husák o posílení role Slovenska a uznání slovenského národa, ale zároveň požadoval, aby Slovensko bylo přičleněné k Sovětskému svazu, kde by si autonomie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
