Ticho po tancích

Přestože Sověti dávali řadu týdnů jasně najevo své rozhodnutí pražské jaro umlčet stůj co stůj, samotná invaze nakonec překvapila nejen československé reformní komunisty. Ani západní tajné služby útok nepředpověděly a zpravodajci nerozpoznali chvíli, kdy tisíce důstojníků dostaly rozkazy a do pohybu se dalo 7500 tanků.

Překvapení lídři USA, Francie a Velké Británie se tedy o invazi dozvěděli pár hodin před jejím začátkem od sovětských velvyslanců – vrchní diplomaté jim sdělili, že jde o akci uvnitř sovětského bloku a ne o začátek ofenzivy proti zemím NATO, čímž chtěli preventivně zabránit eskalaci. Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že prezidenti a premiéři uvedených zemí neinformovali další spojence ani bruselskou centrálu NATO, kde se o invazi doslechli až z médií. Agentura AP přinesla zprávu jako první, čtyři hodiny po začátku intervence.

Mnozí západní politici do té chvíle žili v iluzi, že fáze agresivní studené války je passé a Sověti nebudou chtít vojenskou invazí poškodit své mezinárodní renomé. Druhá polovina šedesátých let totiž byla obdobím tzv. politiky tání, tedy snižování konfliktů ve vztazích mezi Západem a komunistickým blokem.

Americké priority

Druhá polovina šedesátých let byla též obdobím masového šíření televizorů, přes které se záběry sovětských tanků v českých a slovenských ulicích dostaly do domácností všech bohatých zemí. Následovala nebývalá vlna solidarity s Československem.

Invazi zcela…