Slepá třetí cesta

Tehdy na podzim 1963 spolu debatovali ještě jako staří známí.

„Tondo, my nemůžeme nechat hospodářství dál takhle běžet. Samo se to nezlepší, potíže jen dále porostou. Lidé stále víc nadávají, protože musí kvůli všemu stát ve frontách a některé zboží není vůbec k dostání,“ varoval prezidenta Antonína Novotného při neformální schůzce na Hradě muž v silných hranatých brýlích.

Ekonom Ota Šik zkoušel prezidentovi vysvětlovat svoje reformní představy ještě další čtyři roky. Pak jako první z vedení KSČ přišel veřejně s návrhem, aby Novotný skončil. Pražské jaro mohlo začít a Šik se stal jednou z jeho hlavních tváří.

Maso bude

Šik vyrůstal v chudých poměrech a v mládežnickém komunistickém hnutí se angažoval už před válkou. Do aparátu KSČ nastoupil hned po osvobození a krok za krokem stoupal vzhůru. V roce 1963 – tedy v době rozmluvy s Novotným – vedl jako kandidát ústředního výboru čerstvě zformovanou komisi pro hospodářskou reformu. Před invazí v srpnu 1968 se krátce vyšvihl na post místopředsedy vlády.

Novotného ve svých pamětech líčí jako hlupáka, který se změn bál, ale bavit se spolu mohli otevřeně. Poznali se již za války. Oba skončili jako komunisté v koncentračním táboře Mauthausen a oba prošli tamním kamenolomem, ze kterého se jen málokdo vrátil živý. Šik vyrůstal v Sudetech a díky znalosti německého těsnopisu se v táboře uchytil jako písař. Za Novotného se pak přimluvil – díky kontaktu se správci tábora mu domluvil přesun z kamenolomu na údržbářskou…