Řeknu vám, kde se střílí. Zemřela Kamila Moučková

Ve věku 92 let zemřela někdejší televizní a rozhlasová hlasatelka Kamila Moučková. Byla tváří protiokupačního vysílání v srpnu 1968, kdy informovala až do vypnutí vysílačů o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, i když na ni mířili sovětští vojáci. V televizi působila už v začátcích veřejného televizního vysílání, nastoupila v roce 1956 a stala se první televizní zprávařkou v Evropě. Do té doby tento post zastávali jen muži. Po upálení Jana Palacha v lednu 1969 podporovala studentské protesty. Kvůli tomu musela z televize odejít a následně dostala zákaz vystupování v médiích. Jako jedna z prvních pak podepsala Chartu 77. Až po revoluci v roce 1989 se mohla vrátit do médií. Moderovala televizní cestovatelský pořad Objektiv a působila v pražské Svobodné Evropě. V roce 2013 dostala cenu Arnošta Lustiga. „Každý z nás je jinak silný, s tím jsme přišli na svět. A tak neodsuzujme ty slabší,“ řekla při jejím přebírání. Jako připomínku jejího života odemykáme následující text.

Je jen o deset let mladší než samostatné Československo (devadesátiny oslavila letos na jaře) a dodala hlas i tvář jedné z nejbolestnějších chvil, které se v naší novodobé historii urodily. Kamila Moučková zůstane pro několik generací ženou, s jejímž pevným hlasem a odhodlanou tváří si spojují první hodiny a dny okupace 1968, protože to byla právě ona, kdo v Československé televizi 21. srpna oznámil, co se ve zmatené zemi děje. Sama byla v šoku a se sovětskými vojáky za zády. Později jí mnozí gratulovali k odvaze, ona odpovídala, že ji poháněl fakt, že v tu chvíli byla prostě „hrozně nas*aná“.

Její osud kopíruje československé dějiny ve více ohledech. V konfliktu s otcem, komunistickým politikem, který soudruhům odpustil věznění v padesátých letech, ale svojí dceři nemohl zapomenout, že se z ní stal „dubčekovec“. V údělu tváře temných srpnových dní, ale i nadějných měsíců pražského jara, kdy poprvé moderovala bez cenzurních zásahů a dělala rozhovory s lidmi, kteří se ještě pár měsíců před tím nemohli k televizi ani přiblížit.

Nebo když během normalizace „žila jako zločinec“, jak to později pojmenovala, bez možnosti věnovat se svojí profesi. Jedním z ikonických rysů normalizace se tak stal příběh o tom, jak má krásná a populární moderátorka takové problémy sehnat práci, až nakonec lepí doma za málo peněz papírové pytlíky. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77 a následně ji pomáhala distribuovat. Revoluci v listopadu 1989 vítala na balkoně Melantrichu po boku Marty Kubišové, ale zároveň se nepřestala přátelit s komunistickou herečkou Jiřinou Švorcovou.

Mazej do televize

Ale zpět do srpna 1968. Den před okupací se Kamila Moučková vrátila do Prahy společně se svým tehdejším přítelem, hercem Jiřím Zahájským, z dovolené v jižních Čechách. Ještě plánovali návštěvu u Werichových, ale za pár hodin bylo všechno jinak. Bezstarostné léto skončilo ve čtyři hodiny ráno 21. srpna, kdy ji telefonátem vzbudila plačící kamarádka. V dalším telefonátu jí polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier, tehdy rozhlasový novinář, vyzval, aby „mazala do televize“. Poslechla ho, byla už delší čas hvězdou obrazovky, od roku 1957 uváděla hlavní zpravodajskou relaci Televizní noviny a později i další pořady.

Zprvu liduprázdné sídlo Československé televize v Měšťanské besedě v pražské Vladislavově ulici se brzy začalo plnit a od osmi hodin ráno se začalo vysílat. Moučková četla zprávy, které přicházely od reportérů z terénu. Nebyly to zprávy v klasickém slova smyslu, spíše veřejná služba občanům, jak to později sama hlasatelka nazývala. Služba mimořádně důležitá poté, co okupanti obsadili a umlčeli rozhlas. Kromě informací, co se kde děje, prohlášení a protestních výzev podávala spoluobčanům návod na bezpečné přežití prvních hodin okupace. Informovala, kde se střílí, kam nemají chodit, vyzývala k zachování klidu a vyhýbání se konfliktům s okupanty. Tento návod přitom sama potřebovala. Během vysílání se najednou ve studiu objevili dva sovětští vojáci, kteří se jí postavili za záda.

Odhodlaný výraz v obličeji, který ji neopustil po celou dobu vysílání, později vysvětlovala obrovským vztekem, jenž v nejtěžší chvíli svého života cítila. A zůstal jí i poté, co bylo vysílání po více než dvou hodinách okupačními vojáky přerušeno. Televizní technici totiž po obsazení vysílače na Cukráku rychle vybudovali náhradní vysílací místo v Tesle Hloubětín, díky tomu se dvě hodiny po poledni vysílání obnovilo. Tvář Kamily Moučkové tak s Čechy a Slováky zůstala celý osudný den a řadu dní následujících. V televizi působila ještě dva roky, než z opět cenzurovaného zpravodajství odešla.