Než přišly prázdniny
Radikálové z vysokých škol stáli za Dubčekem a na tanky nemysleli
Dvojici studentů Fakulty strojního inženýrství ČVUT v Praze Jiřímu Müllerovi a Lubomíru Holečkovi pily krev poměry na univerzitách už od půlky šedesátých let, kdy začali studovat. Mezi přáteli rozvíjeli představy, jak je potřeba politiku změnit, omezit moc KSČ a s ní i svazáky ze všemocného Československého svazu mládeže, který na školách do všeho zasahoval. Aby přidali svým úvahám na důrazu, začali o sobě s jistým smyslem pro nadsázku mluvit jako o „pražských radikálech“.
V říjnu 1967 se zúčastnili strahovských nepokojů a spolu s ostatními vysokoškoláky naštvaně přihlíželi jejich potlačení. Až v březnu 1968 se konečně otevřel prostor pro mnohem víc. Volné uskupení pražských radikálů, jejichž počet mezitím stoupal, se postavilo do popředí studentské podpory pražskému jaru. I díky nim se z vysokoškoláků stali nejprovokativnější stoupenci politických reforem.
Prvními studentskými požadavky byly definitivní zákaz cenzury a odstranění vedoucí role KSČ, tedy hesla, která si „radikálové“ do té doby nanejvýš šuškali mezi sebou. Současně začali usilovat o vytvoření nezávislé studentské organizace. „ČSM pro nás představoval jen další převodovou páku KSČ, díky které se vůle strany měla dostat do každého kouta společnosti, včetně univerzit,“ vysvětluje Karel Kovanda, tehdy student pražské Vysoké školy zemědělské a jeden z vůdců studentského hnutí.
Snaha o vytvoření vlastní organizace vyvrcholila v dubnu a v květnu 1968 ohlášením vzniku Svazu vysokoškolského studentstva Čech a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu