jaro 1968

Během definitivního schvalování akčního programu přišla na přetřes otázka, na které se lámal skutečný demokratický charakter reforem: a sice zda zrušit vedoucí úlohu KSČ a připustit existenci opravdové opozice. Závěr komunistického ústředního výboru nakonec zněl, že nikoli. Tento názor zastávali ve vedení partaje všichni včetně největších progresivistů. Byla tedy zavrhnuta idea, že by KSČ mohla povolit obnovení sociální demokracie. Nechat vzniknout pravicové strany nepřišlo na mysl nikomu.

Otázka možné opozice byla důležitá už kvůli chystaným komunálním volbám, které měly proběhnout v květnu. Trvání na vedoucí úloze KSČ tedy znamenalo, že ani v atmosféře pražského jara se nemůže uskutečnit něco jako svobodné volby. KSČ ale nakonec rozhodla o odložení voleb i kvůli sporům, které se uvnitř vládnoucí strany ohledně reforem stále vedly.

Pozor na vedoucí úlohu

Jednadvacátého března nabídl Antonín Novotný na schůzi komunistického vedení rezignaci na prezidentskou funkci. Byla přijata jednomyslně. Novotný byl už zjevně ve vleku událostí a nemohli na něj vsázet ani odpůrci pražského jara, mezi něž sám patřil.

Dubčekovo vedení dál dostávalo signály, že šéfové států sovětského bloku jsou situací velmi znepokojeni. Zatím nejrazantněji se tak stalo 23. března na poradě vedení Varšavské smlouvy v Drážďanech. Jednání bylo prohlášeno za tajné a jediným bodem programu, který samozřejmě diktoval Brežněv, se stala situace v Československu. Největší Dubčekovi kritici – Brežněv…