Tělocvik ve službách republiky

Při zmínce o sokolech se dnes mnoha lidem vybaví především mírně archaický tělovýchovný spolek, jehož členové oblékají poněkud legrační kroje a čas od času se z celého Česka i ze světa sjedou do Prahy, aby tu provozovali podivná hromadná cvičení. Nic proti tomu. K obrazu Sokola ale zároveň patří i fakt, že jde o organizaci, která před stoletím sehrála velmi podstatnou roli při vzniku samostatného Československa. V ono památné pondělí na konci října vládla v ulicích Prahy euforie, ale také zmatek. Tisíce lidí slavily konec monarchie, zpívaly vlastenecké písně, mávaly vlajkami a vykřikovaly jména „Masaryk“ a „Wilson“. Součástí všeobecného nadšení bylo ovšem i rozbíjení německých štítů na obchodech a strhávání rakouských znaků z veřejných budov. Národní výbor, který měl v tuto chvíli nad živelně vznikajícím státem převzít kontrolu, řešil zásadní problém: Jak jásající davy lidí v pražských ulicích zklidnit, aby nedošlo k zásahu armády, která byla ještě pevně v rukou rakouského velení? Současně bylo zapotřebí co nejrychleji převzít moc nad správou země, aby nedošlo ke krveprolití a rabování.

Českoslovenští legionáři, kteří by pro tenhle úkol připadali v úvahu, tou dobou ještě bojovali na frontách ve Francii, Itálii a Rusku. Jinou ozbrojenou sílu rodící se stát neměl. „V českých zemích existovala v daný moment pouze jediná korporace, která měla určitou autoritu i vnitřní kázeň a mohla po jistou dobu nahradit funkci armády a policie. Byla to Česká obec sokolská,“ konstatuje v…