Nekompromisní ke všem

Bělovlasá štíhlá žena v elegantní černé halence s bílým lemováním stojí u pultíku a čelí útočným otázkám členů soudního senátu a prokurátora. Ten se právě ptá, proč „tak pozdě dochází ke správnému poznání o své protistátní činnosti“. Navzdory ohromnému tlaku tehdy osmašedesátiletá Františka Zeminová, která v roce 1950 stanula před soudem společně s Miladou Horákovou a dalšími jedenácti obžalovanými ve vykonstruovaném politickém procesu, zkouší pevným hlasem zmínit snahu své strany zabránit „likvidaci soukromého podnikání“. „My bychom museli hájit zájmy živnostníků, obchodníků, řemeslníků, rodu věrných sedláků, o nichž se nemůže říci, že to jsou velcí podnikatelé,“ říká Zeminová na filmovém záznamu slavného justičního zločinu, který skončil v tomto a následných procesech celkem 14 tresty smrti a jehož smyslem bylo definitivně zlikvidovat politickou soutěž a potvrdit hegemonii komunistické strany. Je zjevné, že ani v extrémní situaci neztratila řečnické schopnosti, jimiž proslula.

Právě Františka Zeminová byla jednou z nemnoha političek, jež onen stát, proti němuž podle vylhaných obvinění prý později konspirovala, pomáhala zakládat a budovat. A patřila taky k těm veřejným postavám, které se nebály vystupovat proti mocnějším všeho druhu – ať už to byly rakouské úřady, nacisté nebo komunisté, byť jí to přineslo opakované stíhání, léta skrývání i několik pobytů ve vězení. Právě ona mimochodem o půl roku předběhla – byť jen symbolicky – muže 28. října a z balkonu Národního…