V revolučním roce 1989 se otřásla i výstavba. Celý systém se změnil, všechno přestalo platit, všechno bylo jinak. Přestaly se stavět paneláky. Přestaly se stavět byty – bytová výstavba se na počátku devadesátých let v podstatě zastavila. Začaly se stavět bankovní domy, kanceláře, obchodní centra. Zkušenosti s komerční výstavbou však byly minimální – a podle toho vypadá většina tehdejší produkce. Také navrhování se změnilo.
Obří státní projektové ústavy se stovkami zaměstnanců se rozpadly na fragmenty, většinou na malé kanceláře o několika lidech. O tom, kdo bude projektovat velké stavby a jak budou vypadat, rozhodovaly nejspíš známosti ještě z dob socialismu.
Na regulovaném trhu byly dřevo a ocel označeny za strategické materiály nedostupné pro výstavbu, na volném trhu bylo najednou všechno. Oblibu získaly kámen, sklo, chrom, pokud možno vše zároveň, tvarované do trojúhelníků a jehlanů. A samozřejmě: podnikatelské baroko. Tady vysublimovala touha po zdobnosti a okázalosti, kterou socialismus neumožnil naplnit. Najednou to bylo snadné za pomoci lvíčků a balustrád z hobbymarketu.
Devadesátá léta byla divoká, nicméně vyprodukovala i řadu zajímavých tvůrců a staveb. Co z nich zbude? Nazdobené podnikatelské vily jsou dnes v nabídce realitních kanceláří spíš ležáky, některé ceněné stavby se už dočkaly necitlivých přestaveb.
Prager s.r.o.
Bytový soubor U Kříže, Praha-Jinonice (1996–1998)
[image id=„200119299“ caption="Komplex U Krize, Jinonice, architektura…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
