Musí to být nahlas

Nahrávací smlouva s britským vydavatelstvím a desky v ostrovních hitparádách. Slova uznání od nejvlivnějšího rozhlasového dýdžeje své doby i renomovaných novinářů z Melody Makeru, ale také hudebních idolů, jakými byli Cocteau Twins či Philip Glass. Drtivá většina českých kapel po něčem podobném vždy toužila, ale dosáhnout toho – byť jen na krátký čas – se do dnešních dnů stále poštěstilo pouze jediné.

Příběh pražské čtveřice Ecstasy of Saint Theresa zhmotnil na počátku devadesátých let všechny sny do světa hledící hudební generace nula, kterou listopadový převrat zastihl stejně s plnoletostí. Normalizační pop se jim hnusil, ale na místní rukopis dobového undergroundu a předchozí nové vlny navazovat rozhodně nechtěli. Ještě před pádem železné opony v době perestrojkového uvolnění z německých rádií nebo na hojně přehrávaných kazetách hltali vzrušující novinky britské scény s převratným zvukem i imagí: klávesové Depeche Mode, gotické The Cure a později shoegazeové My Bloody Valentine nebo The Jesus and Mary Chain.

Odřezávali se od místních vlivů a spojovali se se světovými. Chtěli přinést cizinu do čerstvě svobodného Československa. Sami se s ní poměřit a vyrazit ven. Ecstasy of Saint Theresa se to povedlo natolik, že své první mimopražské koncerty v létě 1991 odehrála v Nizozemsku a Anglii. Pouť kapely v čele s autorem a kytaristou Janem P. Muchowem vyvrcholila smlouvou na pět dlouhohrajících alb u britského vydavatelství Go! Discs. Ecstasy of Saint Theresa však natočila…