41 dní za zdí

Ulička Matiční na periferii Ústí nad Labem byla na konci devadesátých let ze všech ulic v Česku nejslavnější. Navštěvovali ji zahraniční reportéři, mluvilo se o ní na britské vládě, zmínil ji tehdejší prezident USA Bill Clinton při přátelském posezení s českým protějškem Václavem Havlem. Ústečtí politici tady totiž vztyčili zeď, jež měla oddělit převážně romské obyvatele dvou zdevastovaných činžáků od bílých obyvatel tří domků na protější straně ulice.  A evropský velvyslanec Ramiro Cibrian Česku, které tehdy usilovalo o vstup do evropského spolku, vzkázal: „Bude-li zeď v Ústí, nebudete vy v Evropské unii.“

Potrestáme neplatiče

Začátkem devadesátých let započal v Ústí nad Labem, stejně jako v řadě dalších měst proces, jehož kyselé ovoce sklízíme v podobě tisíců vyloučených lokalit – ghett – dodnes. Jeden z ústeckých obvodů, Neštěmice, se tehdy rozhodl, že zatočí s lidmi, kteří mu dluží na nájmu. Matiční ulice, přesněji dva opuštěné činžáky, kam radnice hodlala tyto lidi sestěhovat, zajímala jen místní novináře a ti politikům fandili: „Neplatiči budou muset počítat s nízkým komfortem, k dispozici jim bude jen studená voda, elektrická a plynová přípojka. Kamna si budou muset koupit za své,“ psalo v roce 1993 například Rudé právo v rubrice zpravodajství z Čech. Spolu s radnicí litovalo, že byty v Matiční nebudou stačit pro všechny „neplatiče“, kterých jsou asi dva tisíce a dluží „od několika stovek až do 35 000 korun“: „Ale je možné, že příklad prvních přestěhovaných…