Dopis z Brazílie

Dolores Baťa Arambašič, vnučka Jana Antonína Bati a dcera Ljubodraga Arambašiče, se minulý týden chystala do banky. Těšila se. Konečně zhodnotí akcie, které zdědila po svém otci. Byl to švec a farmář a vždycky říkal, že investice do moderních technologií se určitě vyplatí. Akcie společnosti Telefónica rodina držela padesát let.

Otec Dolores je získal jednoduše tak, že si na farmu v divočině koncem šedesátých let pořídil tehdy velmi nákladnou vymoženost – telefon. Přestože byl brazilský císař Pedro II. v kontaktu přímo s vynálezcem A. G. Bellem o mnoho desítek let dříve a telefon si do svého paláce nechal nainstalovat už v roce 1877, první přímé dálkové telefonní hovory (O sistema de Discagem Direta à Distância) a zavádění pevných linek se v Brazílii uskutečnily až v roce 1958. „Nebesa, ono to mluví!“ vykřikl prý údajně císař Pedro, když se ze sluchátka ozval poprvé lidský hlas. Po druhé světové válce, kdy do Brazílie emigroval z rodného Srbska Doloresin tatínek Ljubodrag, byly mluvící skřínky pořád velkou vzácností. Svérázný muž však horoval pro to, že i farmáři v divočině musí jít s dobou. A zatímco jeho sousedé na odlehlých farmách se ještě před pár lety dorozumívali s okolním světem pomocí chraplavého rádia nainstalovaného v mohutných džípech, Ljubodrag si s rodinou usazenou ve dva tisíce kilometrů vzdáleném São Paulu hrdě telefonoval z pevné linky. A ono to mluvilo.

A taky to nebylo zadarmo. Zavedení pevné linky na odlehlou farmu ho tehdy stálo astronomickou sumu…