Velryba a citron

Mezi dvaačtyřiceti stavbami, které postoupily do finále České ceny za architekturu, jsou jen dva bytové domy. V Česku totiž originální a kvalitní bytové domy vlastně nevznikají. „U nás v Nizozemsku to bylo naopak,“ komentuje složení adeptů předsedkyně poroty, nizozemská architektka Marianne Loof. „Zejména domy veřejných investorů, měst nebo obcí nabízejí často opravdu dobrou architekturu.“  Proč je v Česku situace jiná? Byty tu jsou především zboží. Prodává se na základě kriterií, jako je cena nebo lokalita, architektura není až tak podstatná.

Důvod je jednoduchý – ekonomická forma výstavby. V Česku vzniká většina nových bytů jako soukromá investice, jejímž cílem je prodat a vydělat. Proto nové bytové komplexy odrážejí spíš obchodní než architektonické uvažování, tedy získat z parcely maximum bytových ploch. Případů, kdy by investorem bylo město, obec, družstvo nebo kdy by šlo o společnou výstavbu veřejného a soukromého investora, je málo. Ani sami zákazníci architektonickou kvalitu nevyžadují. Přitom je pro kvalitu bydlení rozhodující. Začíná to u dispozice bytu, pokračuje u organizace společných prostor a končí u řešení dopravy kolem domu.

Průměrné řešení se zdá být nejlépe prodejné. Lidé se ho nebojí, je jim povědomé – to je důležité, zvlášť když se byty prodávají dřív, než stojí, na základě vizualizací a výkresů.

„Nejvíc experimentů je momentálně v kategorii rodinných domů,“ uvažuje architekt David Tichý z ateliéru UNIT architekti. Podle něj to dokazuje, že řada…