Vím, jak vás ovládnout

Když se návštěvník planetária v centru argentinského Buenos Aires pohodlně usadí v křesle promítací haly a světla v sále pohasnou, ještě netuší, že se za chvíli ocitne nad propastí. Na potemnělé kopuli nad jeho hlavou nejdříve zajde slunce a pak se na ní postupně, jedna po druhé, rozsvítí hvězdy, které zná obyvatel dvanáctimilionové metropole kvůli světelnému smogu jenom z vyprávění, televize nebo z občasných výletů za hranice megaměsta.

Nevinná blikající světýlka však v planetáriu nezůstávají poslušně na svých místech na obloze. Místo toho se po chvilce před divákem rozestoupí, jejich množství se začne násobit, hvězdy se seskupí do galaxií, potom soustav galaxií. Pár minut po začátku putování dalšími a dalšími vrstvami vesmírného prostoru, pro jehož rozměry nemá návštěvník žádné lidské měřítko, je pevná půda pod nohama pozorovatele nahrazena závratí, pocitem osamělosti a nicoty. I přirovnání sebe samého k zrnku prachu se zdá být příliš lichotivým.

Pro podobné zážitky ale nemusí v těchto měsících pozemšťan do planetária. Není to tak dávno, co stál nad propastí celý světový finanční systém, o němž se předpokládalo, že ho pohání nejlepší a nejlépe placené mozky západní civilizace. A když pak 23. října 2008 předstoupil před zvláštní komisi amerického Kongresu vyšetřující příčiny selhání finančních domů bývalý šéf centrální banky Fed Alan Greenspan…