Pulitzer za velké vymírání
Publicistka Elizabeth Kolbert upozorňuje, že žijeme v době dramatického zániku biologických druhů, a ptá se, co zbude na Zemi po člověku.
Kinohi a Barbara jsou velmi nešikovní milenci. On na ni čekává ve své dvoupokojové rezidenci a na její příchod reaguje radostí. Ona na schůzky dochází pravidelně, s oddaností ženy, která našla smysl života. Dál je to trochu složitější.
On je samec havajské vrány známé pod domorodým názvem ’alala. Ona je ředitelka ústavu reproduktivní biologie zoo v San Diegu. Ptáci nemají penis, ona se ho ale jemně dotýká v oblasti kloaky. On to prý má rád a k intimním okamžikům nepřistupuje pouze pasivně. K vytouženému výsledku, který Barbara Durrant popisuje jako „vysoce kvalitní ejakulát“, se však dvojice dosud nedopracovala. Těžko říct, jestli schůzky mezi oběma živočichy končí v rozpacích, nebo s filozofickým mezidruhovým nadhledem.
Smutný příběh vypráví v závěru své knihy Elizabeth Kolbert, americká novinářka z týdeníku The New Yorker. Kniha s názvem The Sixth Extinction. An Unnatural History (Šesté vymírání. Nepřirozený příběh) získala letošní Pulitzerovu cenu v oblasti literatury faktu a v žádném případě nepojednává o zoofilii či jiných deviacích.
Vrány ’alala jsou příkladem živočichů, kteří to mají nahnuté. Ve volné přírodě už vymřely, zhruba stovka jich přežívá v zajetí, a nemají-li definitivně zmizet, na každé z nich záleží. Kinohi ale vyrůstal sám a vlastně ani neví, že je vrána. Na samice svého druhu hledí nechápavě, zamiloval se prý pouze jednou – do kolpíka,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
