Křováci se vracejí

Ze západu se blíží bouřka. Pouštní vzduch je stále suchý a horký, ale na tmavém nebi se již rýsují blesky. Po prašné cestě jde drobný starý muž se svým oslem, zřejmě míří pro dříví. Mluví si sám pro sebe a šouravým krokem se sune kupředu, opilá postava oděná do starého saka, které kdysi patřívalo mnohem mohutnějšímu muži.

New Xade, osamělá osada na okraji jihoafrické pouště Kalahari v Botswaně. Nejbližší lidské sídlo odtud leží přes sto kilometrů cesty placatou křovinatou krajinou. Zde žijí původní obyvatelé jihu Afriky – Sanové, lépe známí pod urážlivě znějícím názvem Křováci. Dnes už jich v celém regionu naleznete jen sto tisíc, z toho polovinu právě v Botswaně. Náleží k různým kmenům, které se mezi sebou nedorozumí, společné jsou jejich jazykům pouze mlaskavky. Nikdy pro sebe neměli všezahrnující název, proto převzali jazyk bílého muže a říkají si „Bushmen“, „Křováci“. Politicky korektní cizinec radši hovoří o „Sanech“, ale i kořen tohoto slova je pejorativní – znamená „jiní“ či „ti, kdo nemají dobytek“. A Sanové toho opravdu moc nemají. V Botswaně, v Namibii, v Jižní Africe i v Angole – nikde nesedí v parlamentech (s výjimkou jednoho namibijského poslance), zato pobírají potravinovou pomoc a jejich děti chodí málo do škol.

Jsou čtyři hodiny odpoledne a vesničané již opustili posezení před obchodem s potravinami, kde strávili valnou část dne. Zbyla po nich zem posetá rozházenými prázdnými plechovkami a krabicemi od piva. Prodavač je kvečeru nahází na rostoucí kopec…