Oskar Gröning

Jednoho odpoledne na jaře 2015 přistoupila jistá bělovlasá dáma k bělovlasému muži, pronesla své jméno a natáhla ruku k seznámení. Muž rovněž natáhl ruku, dotkl se té její a omdlel. „Chtěl něco říct, ale nedostal ze sebe ani slovo. Sesunul se dozadu na židli, zbledl a nespadl na zem jenom proto, že se mě držel,“ popsala žena scénu později v rozhovoru s novináři. „Takhle jsem si to opravdu nepředstavovala,“ dodala s jistým pobavením, „odrovnala jsem nácka. Jenže v tu chvíli to žádný nacista nebyl, jenom starý muž, který omdlel, a já jsem se ho pokoušela zachytit.“

„Odrovnat nácka“ nebyl záměr, se kterým Eva Korová k Oskaru Gröningovi přistoupila. Scéna se odehrála v soudní síni v malebném německém městečku Lüneburg a paní Eva přišla panu Oskarovi nabídnout smíření. Napoprvé to nevyšlo, bývalý nacista Gröning setkání neustál. Teprve když za ním jednaosmdesátiletá dáma zašla na konci procesu podruhé, vznikla téměř neuvěřitelná fotografie. Ona v modrém kostýmku, on v pečlivě vyžehlené bílé košili a vestě. Ona bývalá vězeňkyně koncentračního tábora v Osvětimi, on čtyřiadevadesátiletý bývalý esesák s působností tamtéž. Na zmíněném obrázku se k sobě sklánějí, drží se za ruce a Gröning paní Korovou dokonce jemně líbá na tvář. „Vím, že mě za tuhle fotku budou mnozí kritizovat,“ komentovala setkání paní Korová, „ale aťsi.“

Soud s Oskarem Gröningem v červenci 2015 byl dost možná poslední proces s nacistickým zločincem vůbec. Není už v podstatě koho soudit, i Gröning se blíží…