Joaquín „Prcek“ Guzmán

Když do mexického letoviska Mazatlán míří cestovatel z vnitrozemí, přijíždí často s žaludkem na vodě, po nekonečných hodinách strávených v serpentinách divokých hor. Pokud se k bílým věžím města blíží na rozhoupané palubě lodi, vystupuje Mazatlán z šedivých vln oceánu jako náhle objevená oáza. Mexičané letovisku říkají „perla Pacifiku“ a ve svých duších si ho spojují s vysněným cílem na konci dlouhé cesty, zapomenutými letními láskami a dovolenou. „Mazatlán, Mazatlán,“ zvoní autorovi ještě po letech v uších slova romantické písně, jak si ji prozpěvovala skupinka mexických učitelek, podpírajících se po celonoční plavbě lehce v podpaží a s pohledy upřenými na siluetu města. Mazatlán umí být neuchopitelný a tajemný. Právě tady, v jednom z hotelů s okny obrácenými k obzoru Tichého oceánu, vytáhli 22. února 2014 po zuby ozbrojení příslušníci mexické námořní pěchoty nad ránem z postele jednoho z nejhledanějších mužů planety, šéfa největšího mexického drogového kartelu Joaquína Guzmána, známého pod přezdívkou El Chapo neboli „Prcek“.

Chlapíka s knírkem mezi padesátkou a šedesátkou bychom si mohli snadno splést s tátou od rodiny, jenž v letovisku tráví dny zaslouženého odpočinku. Rodin má El Chapo hned několik a dětí podle legend minimálně dvacet. Před zákonem unikal dlouho a mýtus kolem jeho postavy dávno nabyl nadpřirozených rozměrů. „Myslím, že ho nedostaneme nikdy,“ zní například poslední věta jedné z knih, které byly o drogové válce v Mexiku napsány, a je přímou citací…