Abraham Lincoln

Jaro se v březnu 1861 ve Washingtonu teprve pomalu probouzelo a v prezidentské pracovně ve druhém patře Bílého domu raději zatopili v krbu. Nad mahagonovým psacím stolem zavaleným novinami, knihami a mapami se hrbí vytáhlá, hubená postava a zamyšleně zírá z okna do tmy, v níž kdesi v dáli tuší řeku Potomac. Abraham Lincoln teprve před pár dny nastoupil do prezidentské role a už má před sebou těžší rozhodnutí než kterýkoli z jeho předchůdců. Rozhodnutí, které si většina moderních politiků neumí představit ani v nejhorších snech.

Na Lincolnově stole leží žádost majora Roberta Andersona, velitele pevnosti Sumter vzdálené 900 kilometrů na jih od Washingtonu, v níž prezidenta informuje, že jeho posádce vydrží zásoby už jen šest týdnů, a naléhavě žádá o nové dodávky. Co z celé záležitosti dělá prvotřídní drama, je fakt, že Sumter sedí na ostrůvku v charlestonském zálivu v Jižní Karolíně, která se několik měsíců předtím spolu s dalšími šesti jižanskými státy odtrhla od Unie a zformovala Konfederaci. Konfederační ozbrojené síly nyní na Andersona loajálního k Severu nahlížejí jako na zrádce. Pokud se Lincoln rozhodne do Sumteru vyslat zásoby a posily, reálně hrozí, že tím rozpoutá válku a že se mu vzdálí hlavní cíl, jejž si dal při vstupu do Bílého domu: zachovat zemi sjednocenou bez použití zbraní.

„Žádný jiný prezident nečelil tak brzy po nástupu do úřadu tak obrovské výzvě,“ shrnuje Lincolnovu situaci Ronald C. White, historik z Princetonské univerzity v obsáhlé biografii …