Záhadná schizofrenie

Sto čtyřicet šest,“ říká Jan Bílý spokojeně. Je vidět, že je na tohle číslo pyšný. Přesně tolik dní už vydržel poslouchat hlas, který mu zní v hlavě a našeptává zlé věci, aniž by udělal to, kvůli čemu už dlouhá léta žije v psychiatrické léčebně: začal bušit hlavou do zdi. V nekontrolovaných záchvatech si celá léta rozbíjel čelo do krve a zdravotníci ho museli kurtovat k lůžku, aby si vážně neublížil. Teď má nasazený nový lék a své démony zvládá lépe.

„Hlasy se dají vydržet, ale nejhorší je nenávist z pekla,“ vysvětluje drobný sedmatřicetiletý muž se zjizveným čelem, co ho celá léta nutí si ubližovat. Co přesně to znamená, ví jen on sám. Sedí v teplácích na posteli v pokoji, který sdílí s pěti dalšími pacienty. Mluví trochu nezřetelně, výraz ve tváři prozrazuje dlouhá léta duševního strádání. Občas neklidně poposedne a zatřepe rukama, oči většinu času těkají po stropě a stěnách. V jednu chvíli se však podívá návštěvě přímo do očí, jako by chtěl svým slovům dodat váhu. „Nenávist z pekla je horší než strach,“ říká vážně. „Nepřál bych vám ji zažít.“

Jan Bílý trpí nemocí, která se dočkala nebývalé publicity v říjnu 2014 po tragickém útoku ve škole ve Žďáru nad Sázavou. O schizofrenii se začalo hodně mluvit, nejvíc ale jako o bezpečnostním riziku. Příběhy pacientů svědčí o jiné bolesti – o tom, jak málo jsme od revoluce udělali pro to, aby duševně nemocní mohli žít lepší život.

Skutečný hlas

Původ schizofrenie dodnes není úplně probádán, vědci se nicméně shodují,…