V Domově důchodců v Náchodě bývá obvykle klid, dnes se tu ale dveře netrhnou. Na lůžku ve svém pokoji v prvním patře sedí svátečně oblečený muž, přijímá gratulace a nabízí příchozím kávu a obložené chlebíčky. Jeho narozeniny vyšly právě na den, kdy v zemi začíná státní smutek. „Havla jsem měl rád,“ pokyvuje hlavou Karel Kašpárek, „nejvíc se mi líbilo, jak koulel za Hitlera ty sudy v pivovaře.“
Vnučka pohladí starého pána po hlavě a vysvětlí přítomným, že dědečkovi se ty totality občas popletou. Není divu. Pan Kašpárek se narodil v roce, kdy v Praze naposledy vyjela koňská dráha, císař František Josef přiznal občanská práva menšinám na Moravě a v nevadské poušti se zrodilo Las Vegas. Nejstarší český muž slaví 106. narozeniny.
Století nemusí být vždycky reklamou na zdravou výživu a o zdolání stovky nerozhoduje inteligence ani povolání.
Vchází starosta Náchoda s pugétem, bodře zdraví všechny přítomné a stejně jako při předešlých narozeninách mu pan Kašpárek musí slíbit, že se znovu sejdou i při těch příštích. „Hlavně abyste vydržel vy,“ opáčí šibalsky jubilant a starosta se rozesměje. Má dnes pro nejstaršího Čecha překvapení. Přivezl s sebou na návštěvu jeho někdejšího souseda a starého známého z Bělovsi pana Šubrta. Je mu devadesát osm, teď odkládá hole, usedá na lůžko a za chvíli si už oba starci zaujatě povídají. O nedávné smrti mlynářky Hejzlarové, o nové cyklostezce v obci, o starých dobrých časech, kdy pan Kašpárek ještě v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
