Nálet

Kapitán Harold L. Brown už čtvrtou hodinu z výšky devíti kilometrů nervózně sleduje krajinu. Respektive to málo, co je z ní vidět malým bočním okénkem čtyřmotorového bombardéru: radar mu přestal fungovat už někde nad Porúřím a od té doby naviguje pětadvacetitunovou létající pevnost B-17 jen podle toho, co se mu podaří zahlédnout skrz mraky. Ve stresu je i bombometčík, kterému Brown navlečený do zimní kombinézy čas od času kouká přes záda. Přes siluetu muže usazeného za plexisklovým čumákem bombardéru beztak vidí jen bílou vatu, která přikryla Evropu jako peřina. Ačkoli je svátek sv. Valentýna, neklidných je i zbylých osm členů americké posádky. Jestli brzy neodhodí více než dvě tuny bomb, které jim v Anglii narovnali doprostřed letadla, za chvíli dosáhnou bodu, kdy jim palivo nebude stačit k bezpečnému návratu na základnu.

Jenže Drážďany jsou stále v nedohlednu. Už k nim měli dávno doletět a s nimi i šedesátka bombardérů srovnaná ve třech klínových formacích jako tažní ptáci, které Brown vede z velicího letadla za sebou. Kdykoli se navíc mohou objevit německé stíhačky: od začátku války Spojené státy přicházejí o 170 letadel denně, zahynulo v nich už přes deset tisíc vojáků. Stres neustále stoupá. Je krátce po poledni 14. února 1945. V tu chvíli se pod Brownem konečně objeví Drážďany. Navigátor křičí do vysílačky, že cíl je na dohled.

Podplukovník Lewis P. Ensign, sedící v kokpitu metr za Brownem, dává ostatním letadlům rozkaz k útoku. Formace se rozestupuje, bombardéry…