Ve městech je nebezpečná hlavně kombinace horkého dne a horké noci

Koncem června udeřila v Britské Kolumbii v Kanadě téměř padesátistupňová vedra, teploměry se vyšplhaly až na 49,6 stupně Celsia. Takové počasí se vymykalo veškeré zkušenosti tamních obyvatel - předchozí, přes 80 let starý teplotní rekord byl o více než čtyři stupně nižší. Kvůli horku zemřelo několik set lidí, téměř se nedalo vycházet na ulici a vlna veder vyvrcholila ničivými lesními požáry. Odborník na scénáře klimatické budoucnosti Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR mluví o tom, nakolik v budoucnu hrozí podobná vedra i Česku.

V Britské Kolumbii padl teplotní rekord z roku 1937 - a to téměř o pět stupňů. Budeme se s podobnými vlnami veder setkávat i u nás?

Teploty kolem 50°C neočekáváme. Současný rekord z roku 2012 je 40,4 stupně Celsia, do konce století mají absolutní maximální teploty vzduchu stoupnout zhruba o čtyři stupně, v horším scénáři o šest stupňů. V létě se otepluje ze všech ročních období nejvíce. Oproti 60. letům dvacátého století u nás stouply letní teploty v průměru o 2,8°C, což se projevuje nárůstem počtu tropických dnů a vln horka. Tropických dnů, kdy teplota překonává hranici třiceti stupňů, je v posledním desetiletí třikrát více než před 60 lety. Nejdelší vlnu veder jsme zaznamenali na přelomu července a srpna v roce 2018, na stanici Strážnice tehdy trvala 19 dnů. Průměr maximálních teplot dosahoval 33 °C.

Takže trend oteplování bude pokračovat.

Ano, bude se dále zhoršovat a prohlubovat. Například počet tropických dnů má ke konci století v horším scénáři stoupnout až průměrně na 30 za rok, tedy v nížinách jich tedy bude podstatně více - což je skoro čtyřikrát více než nyní. Bohužel stoupá i počet tropických nocí, kdy teplota neklesne pod 20°C. Nebezpečná je – hlavně ve městech - kombinace horkého dne a horké noci, kdy město nestačí vychladnout a stoupá zdravotní riziko. Je to dobře vidět právě na současné horké vlně v Kanadě, hodně se to také ukazovalo během velmi horkého léta v roce 2003. Více se o klimatické budoucnosti Česka lze dočíst v detailní předpovědi, kterou zpracoval náš ústav. Kromě toho existují stránky www.klimatickazmena.cz, kde lze najít hodně zajímavých map a uživatel je může zdarma používat.

Podle jedné starší prognózy bude extrémně horké léto z roku 2003 patřit v Evropě už ve 40. letech „jen“ k průměrným. Je to tak? Co z toho plyne?

Já většinou dávám za příklad extrémní roky 2015 a 2018. Například v roce 2015 zaznamenali meteorologové stejný počet tropických dnů, jaký by se podle modelů měl častěji vyskytovat až od roku 2080. Podobná léta nebudeme zažívat každý rok, ale budou častější a Česká republika se na to musí připravit.  Častější a intenzivnější vysoké teploty i horké vlny budou mít negativní vliv na krajinu, způsobí převládající sucho, častější lesní požáry nebo pokles výnosů plodin. Dopadnou také na zdraví obyvatelstva.

Je pravda, že vedra už teď připraví o život více lidí než hurikány nebo jiné přírodní katastrofy?

Během horkých vln, hlavně těch delších, úmrtnost vždy stoupne. To platí i v Česku. A ve Spojených státech je podle statistik třikrát více úmrtí spjatých s horkem než obětí hurikánů a o 60 procent více než obětí povodní. Vyplývá z toho, že horké vlny mohou způsobovat závažné zdravotní problémy.

Jaké hrozí Česku potíže v zemědělství? Bude nutné více dovážet potraviny? Nebo bude nejvíc ohroženo právě lidské zdraví?

Zemědělství by mělo pocítit vliv klimatických změn nejdříve. Například už v letech 2011–2012 a v roce 2018, kdy bylo velké sucho, klesla výnosnost plodin pod hodnoty z 60. let dvacátého století. V budoucnu se mohou výnosy pšenice a kukuřice snížit natolik, že se jejich pěstování přestane vyplácet.  Další hrozbu vidím v růstu počtu přírodních požárů. Na rozdíl od Kalifornie nebo středomoří by to u nás bylo spíše více menších lokálních ohňů, které ovšem mohou hořet současně, a být pak už nad síly hasičských sborů. Klesá také množství podzemní vody a zhoršuje se její kvalita. Jak ukázala suchá epizoda z let 2015 - 2020, při delším období sucha začínají lidé na mnoha místech v republice pociťovat nedostatek vody ve studnách.

A co zmiňovaná města?

Už nyní žije ve městech většina obyvatel a do budoucna má jejich podíl dále stoupat. Jak jsem říkal: klimatickou změnu tu umocňuje tepelný ostrov města, který se projevuje hlavně v noci, kdy se město nedokáže správně vyvětrat. Rozehřátý beton pak během dne zvyšuje teplotu a život ve městech během léta stává velmi složitý. To samozřejmě může vést i ke zvýšené úmrtnosti nebo vyššímu počtu hospitalizací.

Při jakých teplotách ještě vůbec může probíhat normální život - pobyt a práce venku a v místnostech bez klimatizace?

To není jednoduchá otázka, protože každý to má jinak. Důležitá je takzvaná pocitová teplota, která většinou odráží teplotu vzduchu, rychlost větru, sluneční svit a vlhkost vzduchu. Shrnuje tedy celkové působení počasí na člověka. Například v Praze za velmi horkého dne vystoupala klasická teplota měřená v meteorologické budce na 39 °C, ale teplota, kterou člověk pociťoval, byla 48 stupňů. Existují normy, které stanovují, jaká může být maximální teplota v kancelářích, výrobních halách a podobně. Pokud je zaměstnavatel nedokáže splnit, musí pracovníky pustit domů nebo například zajišťovat dostatečný pitný režim. Častěji proto budeme svědky různých přestaveb budov, kde lidé pracují, a instalace klimatizací.

Jaká opatření bychom měli dělat v krajině?

Opatření musí být vždy komplexní a nejít jedním směrem. Je to určitě kombinace technologických staveb (například menších vodních děl) a opatření blízkých přírodě (třeba mokřadů a podobně). Ve městech by zase mělo být více zeleně a méně betonových ploch. Důležité je ale mít vše dobře propočítané, protože i dobrý záměr může mít špatnou realizaci a situaci zhoršit. Například pokud na rušné ulici vysadíte hodně vysokých stromů blízko sebe, dosáhnete sice v daném místě snížení teploty, ale výrazně vám stoupnou koncentrace škodlivých látek. Totéž platí v krajině – pokud se zaměříte na maximální zadržování vody v krajině, může pak voda chybět v povrchovém odtoku. Při úpravách je nutné spolupracovat s vědci.

O širších souvislostech extrémního počasí a nutnosti snižovat emise skleníkových plynů píšeme v komentáři v novém čísle Respektu: Čas nestability