0:00
0:00
Rozhovor5. 5. 202312 minut

Proti výpadku tchajwanských čipů nelze světovou ekonomiku pojistit

S Annou Rosenberg, která ve význačné finanční společnosti Amundi řídí oddělení pro výzkum geopolitiky

Anna Rosenberg
Autor: Stanislav Erman

Firma Amundi spravuje zhruba dva biliony eur majetku a vy v této finanční společnosti řídíte oddělení pro výzkum geopolitiky. Snažíte se předvídat vývoj světové politiky a včas odhalovat rizika. Jak vaše práce vlastně vypadá? 

Na začátku kariéry jsem se původně soustředila na Afriku, protože tam museli investoři čelit spoustě rizik. Jenže pak se rizika začala po planetě přesouvat a já s nimi. Finanční společnosti se dlouho o politiku nezajímaly, nerozuměly jí a soustředily se čistě na čísla a makroekonomiku. Změnilo se to po zvolení Donalda Trumpa a referendu o Brexitu. Geopolitického hluku a šumu nakonec bylo tolik, že se Amundi přestala spoléhat na analýzy externích poradců a zřídila vlastní oddělení pro výzkum světové politiky. Tato pozice je nová - přišla jsem do Amundi teprve před půl rokem - a v branži zatím poměrně vzácná. S investičními týmy v podstatě dennodenně probíráme geopolitickou rovinu investic, sepisuji zprávy pro manažery jednotlivých portfolií, vytváříme strategie ohledně dopadu politických trendů pro konkrétní odvětví a firmy… 

↓ INZERCE

Svět dnes působí hodně nepředvídatelně a na velké události poslední dekády nebyli politici připraveni. Nakolik je vlastně možné mezinárodní dění předvídat? 

Se slušnou pravděpodobností je možné předvídat horizont tří až šesti měsíců, někdy až dvanácti, tedy krátkodobý vývoj. S delším výhledem je to náročné. Můžete z velkých trendů, například ohledně demografie a produktivity práce, vyvozovat důsledky pro politiku. Ale osobně dělám spíše předpovědi v řádu měsíců nebo roku. Existují samozřejmě černé labutě, tedy zcela nepředvídatelné události, k nimž řadím třeba pandemii. Ano, mnozí znalci před tímto rizikem varovali, ale načasování jejího vypuknutí předpovědět nelze. Naopak hrozba invaze Ukrajiny nám zírala do tváře a lidé ji jen nechtěli vidět. Zažila jsem řadu krizí, které byly naprosto předvídatelné, třeba Brexit. Mimochodem Evropa umí dobře zacházet s krizemi, semknout se ve chvíli, kdy je Unie nebo jednotná měna ohrožena, a zachránit je. Ale zatím neumí dobře krize předvídat – a uvědomila si, že nemá dostatečný pohled dopředu. Snaží se to nyní změnit, například Evropská komise jmenovala Maroše Šefčoviče komisařem pro strategický výhled. Kapacity pro tyto prognózy ale musí být výrazně posíleny.

Jaká krize nám dnes roste pod očima, a nevšímáme si jí? 

Málokdo mluví o riziku izraelského útoku na íránská jaderná zařízení, ačkoli k tomu vývoj se slušnou pravděpodobností směřuje. Pravděpodobnost izraelského vojenského zásahu je vyšší než třicet procent. A když mají nějaké scénáře vyšší než 30 procentní pravděpodobnost, tak na ně investoři obvykle připravují strategie. Riziko je zjevné: destabilizace celého Blízkého východu, která by zvýšila cenu ropy a ovlivnila mnohé investice. 

Jak na takové riziko mají reagovat politici?

Otázkou je, jestli něco udělat chtějí. Jednání o jaderné dohodě s Íránem dospěla do slepé uličky. Írán pokračuje s obohacováním uranu a bude brzy moci bombu vyrobit. Stal by se poté pro své sousedy velkým rizikem, navíc dodává drony Rusku a domácí situace také není dobrá. Zatím Spojené státy nabádaly Izrael ke zdrženlivosti a odkazovaly k jaderným jednáním. Jenže dohoda pomalu padá ze stolu, s íránskou jadernou hrozbou je třeba něco udělat - a Izrael už v tomto smyslu v minulosti nezávisle jednal. Nikdo si nepřeje vznik další kapsy nestability, ale politici vyvíjejí velkou iniciativu případnou izraelskou vojenskou akci zastavit. Její alternativou je na druhé straně riziko vycházející z jaderného Íránu. Nebudu ale hodnotit a radit, co by politici měli dělat - jen analyzuji pravděpodobnosti vývoje.

Na debatním panelu, kterého jste se účastnila na Mnichovské bezpečnostní konferenci, politolog Chris Miller prohlásil, že západní politici za sebou za minulých dvacet let nemají vůbec žádné výsledky, protože všechny přicházející krize podcenili. Souhlasíte?

To není přesné. Před pandemií jsme žili v éře, kdy se životy většiny lidí zlepšovaly. Klesala chudoba, světová nerovnost, počet válek i jejich obětí. Takže nelze říct, že politici neměli výsledky. Ale pravda, málo se připravovali na možné negativní scénáře, které přitom předvídatelné byly. Tuto chybu opakují a dokladem je téma, kterému se Chris Miller věnuje: čipy (viz aktuální článek Respektu na toto téma, pozn. red.). Kdyby Čína dostala pod kontrolu Tchaj-wan - a nemusí jít jen o válku, ale třeba i plánovaný převrat - tak by najednou z ostrova nebylo možné vyvážet vyspělé čipy. Světová ekonomika by si s tím neporadila, je enormně zranitelná a závislá na tchajwanských čipech. Ovšem prostředky potřebné k tomu, abychom tuto zranitelnost odbourali, jsou tak obrovské, že je nikdo nedokáže krátkodobě zaplatit a světovou ekonomiku proti tomuto riziku pojistit. 

Jak se podle vás bude vyvíjet válka na Ukrajině?  

Pracujeme se šesti scénáři. Tři z nich jsou velmi nepravděpodobné, a to výhra Ukrajiny (tedy že dokáže dobýt všechna okupovaná území), výhra Ruska a změna režimu v Moskvě, která válku zastaví. Těmto třem scénářům připisujeme jen pětiprocentní pravděpodobnost. Nejvíce pravděpodobné je, že nás čeká dlouhá válka anebo dojde zhruba někdy koncem tohoto roku k příměří. Oběma těmto scénářům přikládáme 30 procentní pravděpodobnost. S 25 procentní pravděpodobností pak hrozí eskalace války, tedy buď její rozšíření do jiných zemí, nebo použití jaderných zbraní. 

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články