Nikdo v New Yorku nebral nebezpečí kvůli nedostatku informací vážně

Spojené státy mají podle aktuálních čísel nejvíce nakažených virem na světě a nemoci COVID-19 tam podlehlo přes čtyři tisíce lidí. Kritická situace panuje zejména v New Yorku, ale velké problémy hlásí i řada dalších velkoměst. Test na koronavirus už podstoupilo více než milion lidí, což je ale méně než tři procenta populace. Prezident Donald Trump sice na začátku týdne otočil a přiznal závažnost krize, nicméně otázka je, zda to bude stačit na zvládnutí epidemie. „USA situaci podcenily, Trumpova administrativa měla do roku 2018 tým, který měl na starosti pandemickou přípravu, ale v rámci škrtů ho zrušila,“ říká Zuzana Boehmová, konzultantka mezinárodních rozvojových projektů žijící v New Yorku.

Jak je v tuto chvíli možné shrnout aktuální situaci ve Spojených státech?

Spojené státy jsou zemí, která si musí rychle zvykat na to, že není tak výjimečná, jak si myslela. Poprvé je opravdu vidět, že americký zdravotní systém je nefunkční a že zde chybí základní sociální zabezpečení. Problémy jsou i jinde – lidé nemají placenou nemocenskou a chodí šířit nákazu do práce. Nefunguje ani silné veřejnoprávní zpravodajství, lidé spoléhají na informace často tendenčních kabelových televizí.

Co konkrétně podcenila současná administrativa, nebo přímo prezident Trump?

Americký prezident opakovaně vystoupil v televizi a lhal, podceňoval nebezpečí, šířil ničím nepodložené teorie. Když se v lednu začaly objevovat první případy, nepřišlo žádné testování v odpovídajícím rozsahu. Testy nebyly, i když Trump všude tvrdil, že jsou. Fakticky neměli zdravotníci k disposici skoro nic. Ač se o novém koronaviru leccos neví, jeho exponenciální nakažlivost byla známá už v lednu, stejně jako bylo jasné, že se v Číně infikovalo otřesné procento zdravotního personálu, a že je potřeba agresivně začít vyrábět, nakupovat a distribuovat zdravotní materiál a ochranné pomůcky a chystat nemocnice. V lednu ještě čas na prevenci byl. Nikdo ale neudělal nic.

Nyní jsme na začátku dubna v pokročilém stadiu pandemie. V České republice platí karanténa a lidé na veřejnosti musí chodit s rouškou na obličeji. Jak vypadá každodenní život ve Spojených státech, nosí se tam také roušky?

Moje zkušenost je z posledních pár týdnů z New Yorku. Ještě před dvěma týdny roušky skoro nikdo nenosil. Dnes už v New Yorku musejí být lidé doma, ale v dalších státech je to jinak. Nemocniční systém v New Yorku je zcela přehlcen, sanitky ani pohotovost nestíhají. Lidé umírají i v čekárnách. Problematické také je, že spolu jednotlivé státy soutěží v nákupech základních zdravotních potřeb, v konkursech na nákup ventilátorů. Zdravotní personál si nicméně nabízí pomoc přes hranice, zdravotníci z jiných států se hlásí na pomoc New Yorku. Jižanské státy, kam se nákaza teprve šíří, ale zavádějí opatření jen pomalu.

Jak obyvatelé New Yorku reagovali ve chvílích, kdy číslo nakažených začalo závratně narůstat?

Přišlo mi, že kvůli nedostatku informací nikdo nebral nebezpečí vážně. Ne každý asi sleduje zprávy z Evropy a Asie. Ve velké budově, kde s dětmi bydlíme, se mi podlamovala kolena pokaždé, když k nám někdo přistoupil do výtahu a pár dalších lidí se ještě přicpalo a bez rukavic naťukalo svá patra. Všimla jsem si, že lidé nakupují elektroniku a nosí si větší nákupy, ale připravovali se jen na to, že budou sedět doma – ne na to, že se musejí chránit před onemocněním, nebo že by měli promyslet kam se uchýlit, pokud takovou možnost mají. Všichni předpokládali, že jich osobně se nemoc týkat nebude.

Jak to vypadalo?

Přišlo mi nepochopitelné, proč zrovna v téhle situaci musí všichni ještě honem do posilovny a podávat si tam činky; proč se musí ve strachu, že studio zavřou, ještě honem nacpat na sdílené gumové žíněnky na jógu. Proč nejsou radši s dětmi doma, proč chodí na frekventovaná hřiště, kde je všechno z plastu a zasloužilo by dezinfikovat každý den i před pandemií? Slabost se tu nenosí, takže i když jsem třeba tlačila na manžela, aby už nechodil do práce, nebylo to pro něj snadné, protože všichni ostatní chrabře nadále docházeli - jsou přece mladí a zdraví.

V USA se ozývají hlasy, které uvažují o karanténě tří amerických států – New Yorku, New Jersey a Connecticutu. Na rozdíl od České republiky mluvíme o řádově větším počtu lidí, jen v newyorské metropoli žije asi devět milionů lidí. Jak by mohla karanténa New York postihnout?

Problém je, že se informace neustále mění. Donald Trump prohodil, že zvažuje karanténu a izolaci dvou států a části Connecticutu, guvernér státu New York Andrew Cuomo, který se stává respektovanou tváří krize, chvíli na to zpochybnil, zda by to bylo vůbec možné či legální. Ozvaly se další státy, kterým by podobná opatření mohla hrozit, a prezident Trump si to rozmyslel. Ve městě by asi zavládl zmatek. Není jasné, co by to znamenalo, co by se stalo se zásobami, co by se stalo s lidmi, kteří sem dojíždějí za prací, jestli by někde stáli vojáci. A podobně nepromyšlená prohlášení jsou jednou z mnoha ukázek špatného vedení.

V čem je New York nejzranitelnější?

Kombinuje se zde několik rizikových faktorů. Obrovská koncentrace obyvatel, minimum volných prostranství, spoleh na hromadnou dopravu, přes půl milionu nedokumentovaných lidí, kteří propadají sítem všech ochranných či preventivních opatření, a také velká hladina chudoby, která nutí lidi chodit do zaměstnání, i když tím riskují. Dále nedostatečný počet zdravotníků, lůžek, složitý systém soukromých a veřejných nemocnic - a stejně jako jinde v USA  také „pod-pojištěnost“ a to, že lidé nemají své praktické lékaře. Až když je úplně nejhůř, jdou na pohotovost.

Koronavirus může být pro USA fatální právě kvůli zdravotnímu pojištění. Podle některých zpráv nemocnice v řadě případů nepřijímají lidi, kteří mají symptomy koronaviru, když pojištění nemají. Nemluví se o výjimkách v souvislosti s koronavirem? 

Skoro 28 milionů lidí bylo ještě před pandemií nepojištěných, většinou proto, že si pojištění nemohou dovolit. Pojištění je v USA vázané na práci, takže když teď masově lidé přicházejí o zaměstnání, bude nepojištěných ještě mnohem víc. O výjimkách se mluví, hlavně o bezplatném testování. Zdravotní zařízení sice říkají, že budou dělat výjimky, a kdo potřebuje péči, muže přijít. Jak to funguje v praxi, není jasné, a lidé se na to zřejmě bojí spoléhat. Léčba může stát mnoho desítek tisíc dolarů, a i když jste v USA pojištění, není pobyt v nemocnici ani zdaleka zadarmo.

A co přistěhovalci a lidé bez domova?

Představte si to nejhorší a vynásobte deseti. To budou nejvíc zanedbané oběti. A nezapomeňte, že jak přistěhovalci, tak i lidé bez domova mají děti. Jak má rodina bez domova zůstat doma? Sociálně nejslabší to postihne tragicky, o tom se málo mluví. Každý den myslím na paní, která u nás jednou za dva týdny uklízí, v USA žije už 20 let a má čtyři děti, jedno z nich postižené. Já jí sice můžu stejnou platbu posílat dál, ale z toho určitě nevyžijí.

Donald Trump řekl, že test na koronavirus podstoupilo více než milion lidí, což je ale méně než tři procenta populace, a USA tak zaostávají nejen za premiantskou Jižní Koreou, ale i Itálií. V jaké fázi je nyní testování?

Před pár týdny skoro žádné testy k disposici nebyly. Lidem politici i média sice doporučovali, ať volají svým lékařům, ti ale nevěděli, kam je mají dále odkazovat. Pohotovosti se nejdříve snažily vyloučit všechno ostatní, než sáhly k nedostatkovým testům, a testovali jen ty, kdo byli v Číně či Iránu. I v době, kdy se nákaza už dávno volně šířila. V New Yorku se teď situace změnila a testuje se hodně, jinde v USA zase pořád velmi málo. Ale pokud lidé zvládají situaci doma, spíš se jen odhaduje, jestli COVID-19 měli, nebo ne. Místní se pořád ještě neorientují v tom, co mají při příznacích dělat – z prvních zpráv určitě leckdo nabyl dojmu, že má zůstat doma a hodně si mýt ruce, protože jim stejně nikdo nepomůže.

Podle prognóz může v USA zemřít až 200 tisíc lidí, což zní nepředstavitelně. Myslíte si, že se tento scénář naplní? A jsou i v USA rizikovou skupinou především senioři? 

Obávám se, že se scénář naplní. Rizikovou skupinou jsou podle statistik lidé s vysokým tlakem, s cukrovkou, onemocněním ledvin, záněty spojenými s obezitou – a aspoň jednu z těchto komorbidit má snad polovina USA. Ale umírají i zcela zdraví lidé.

Při práci pro OSN a Světovou banku jste objela kus světa jako poradkyně s projekty, které se věnují veřejnému zdraví. Předpokládala jste tuhle zranitelnost?

Jako člověku, který pracoval na pandemických plánech a přípravě na epidemie chřipek H1N1 a H5N1 v několika rozvojových zemích, a kdo byl v době krize eboly v západní Africe, mi bylo už od února jasné, že New York směřuje šíleným směrem. Metra jezdila s přecpanými vagony, školy byly otevřené, chodilo se do práce, hygienická opatření byla nedostatečná, a hlavně – nebyl nedostatek pravdivých informací. Dlouho se například lpělo na tom, že se člověk nemá dotýkat obličeje, jako by to byl všelék. Sdílet ale splachovadlo a kohoutek na záchodě třeba se stovkou kolegů v open-space kanceláři, kde pak všichni po umytí rukou zavírají stejnou klikou – před tím nikdo nevaroval. Výzvy typu „Nechoďte do práce, pokud jste nemocní“ jsou naprosto zbytečné, když miliony lidí nemají žádnou nemocenskou a žijí z týdenního platu na týdenní plat. Komukoli se základním chápáním principů epidemiologie muselo být už několik týdnů před „výbuchem“ zcela jasné, že se řítí katastrofa a virus se šíří.

Někteří obyvatelé New Yorku doslova prchají z města, mnohdy do svých letních sídel, například na Floridu. To se ale přirozeně nelíbí tamním obyvatelům. Vy sama jste se přesunula z New Yorku do Atlanty, která leží ve státě Georgia.

Chápu, že se jim to nelíbí. Věřím ale, že by udělali to samé. Naše situace je komplikovaná, nemáme v Americe trvale žádné příbuzné, moje rodina je v Praze a manželova je z Jeruzaléma. Jeho rodiče jsou ale momentálně v Atlantě, kde tchán učí semestr na univerzitě. Z New Yorku jsem chtěla odjet co nejdříve, ale máme dvě malé děti, jedno z nich bylo po vážném úrazu teprve pár týdnů zpátky ve školce a oba pracujeme. Já jsem navíc sedm měsíců těhotná. Zvažovala jsem i Prahu, ale takový přesun není snadný, a v době, kdy jsme se rozhodovali, nebylo ještě úplně jasné, jak dobře bude Česko situaci zvládat. Atlanta je rozlehlejší než New York, je tu více zeleně, uměla jsem si představit, že se občas během krize podíváme s dětmi do přírody, kde nikdo kolem nebude. A že se nákaza bude šířit pomaleji. Ale samozřejmě to byl risk, sleduji zdravotní systémy z pohledu čísel: počet lůžek, lékař na tisíc obyvatel, teď samozřejmě i počet ventilátorů, mateřská úmrtnost, kojenecká úmrtnost, a tak dále. Georgia není ideální, zdravotní systém je už teď zahlcen a máme strach. Stát nepřijal zatím žádná tvrdá opatření. Ta přijímáme my sami.

Jaké rozdíly jsou mezi opatřeními v Georgii a těmi, která přijal New York?

New York zaspal, ale teď guvernér Cuomo dělá, co může a co dovede. Opatření jsou v New Yorku teď – měřeno mým pohledem – adekvátní. Georgia je pár týdnů pozadu, což je hrozné sledovat. Cítím se, jako bychom přijeli z budoucnosti. Lidé stále chodí normálně nakupovat, tankují bez rukavic. Školy jsou zavřené, doporučuje se zůstat doma, ale povinné to není. Kraj Dougherty, kde žije 89 502 lidí, již zaznamenal 26 úmrtí. Z toho mi vstávají vlasy na hlavě. Ale Georgia teď nikoho netrápí, ve zprávách je New York. Zoufale se tu projevuje, že v Americe je zásek vůči silnému centrální řízení nebo koordinaci. Teď bude tenhle nedostatek stát spoustu životů.

A co nálada lidí?

Synům přes video pokračují kroužky ve školce, rodiče si volají, jsme v kontaktu s přáteli, kteří nemohli z města odjet. Na pozadí zpívající paní učitelky slyšíme z ulic sanitky. Málokterý telefonát s blízkými se obejde bez slz. Všichni mají samozřejmě obavy. Každý známe někoho, kdo je nemocný, všichni známe někoho, kdo neví, jak zaplatí 1. dubna nájem. A kdy se zase uvidíme, to prostě nevíme.

Jak z USA vůbec hodnotíte český „tvrdý“ přístup, uzavřené prostory, celoplošnou karanténu a roušky?

Samozřejmě se mi nelíbí, když politici lžou, mlží a dezinformují, aby zakryli přešlapy. Tendence k autoritářskému řízení se mi nelíbí ani v Evropě, ani mimo ni. Tvrdá opatření jsou ale na místě. Ve Washington Postu byl nedávno článek o akci roušky pro všechny v České republice. Je to smysluplné a důležité opatření. V USA lidé takto vynalézaví nejsou, Američané všechno hned vyhazují, sami si nic neopraví, neznám nikoho, kdo by měl doma šicí stroj. I knoflík si nechávají chodit přišít do čistíren. Objevuje se nicméně spousta lidí, kteří jsou ochotni pomáhat – vozí jídla do nemocnic, krmí potřebné, posílají peníze. Američané jsou ochotní k charitě. Řekla bych ale, že Češi jsou zdravě skeptičtí k tomu, co říkají politici, a že vědí, že v důsledku se musejí postarat sami o sebe, což jim teď pomůže.

Díváte se na některé české nařízení vyloženě kriticky?

Z profesního hlediska naprosto nemohu souhlasit s vládním zákazem partnerů u porodu. Data jasně ukazují, že stres během porodu je škodlivý a napětí vede ke komplikacím. Emocionální podpora při porodu vede k prokazatelně lepšímu a kratšímu průběhu, i podle WHO - a také k lepšímu poporodnímu skóre novorozenců. V neposlední řadě partneři často pomáhají personálu, který je přetížen, i když není pandemie, včetně poporodní péče. New York, který je na tom mnohem hůře než Česko, tohle opatření zkusil, a na tlak odborníků i lidskoprávních organizací bylo za pár dní zrušeno. Partneři mohou být i u císařských řezů. Doufám, že česká vláda svůj postoj na základě faktů co nejrychleji přehodnotí. Reprodukční zdraví sleduji po celém světě, tohle je opravdu přešlap.

Která země ve světě podle vás zvládá pandemickou situaci nejlépe? 

Tchaj-wan nebo Jižní Korea, země, které mají silnou infrastrukturu veřejného zdravotnictví, zkušenost s pandemiemi jako SARS, a země, které investovaly do přípravy a reagovaly rychle. V Evropě Německo. Ale Česká republika teď také na situaci reaguje dobře.

Na začátku listopadu mají ve Spojených státech proběhnout prezidentské volby. Může jejich výsledek ovlivnit aktuální situace a kroky současné vlády?

I když Trump pokazil kolem příprav na pandemii, co se dalo, vzrostly mu preference, zřejmě proto, že lidé mají tendenci se shlukovat za svými vůdci v čase krize. Nebo proto, že je pořád v televizi. Nechápu to. Pandemie v USA se už teď dá považovat za zcela nezvládnutou, ale jeho příznivci ho neopouštějí. Hodně roste popularita guvernéra New Yorku, ale ten podle svých slov do prezidentských voleb na posledních chvíli nevstoupí.

Zuzana Boehmová (39) vystudovala Fakultu sociálních věd v Praze a magisterské studium na Johns Hopkins University. Pracovala v OSN a Světové bance, několik let také jako poradkyně pro přípravu a zmírňování dopadů pandemie na rozvojové země. Přes deset let pracuje v oblasti veřejného zdravotnictví zaměřené na ženské zdraví, a analyzuje ekonomický dopad genderových nerovností. Žije v New Yorku.