0:00
0:00
Rozhovor8. 2. 202415 minut

Hodně z nás už má létání po krk. Cesta vlakem je zážitek

S britským železničním expertem a provozovatelem webu Man in Seat 61 Markem Smithem o cestování vlaky po Evropě, nádražích a lidech

Kdy jste se naposledy vydal na cestu vlakem?

Nedávno jsem jel nočním spojem z Hamburku do Mnichova, protože jsem chtěl otestovat nové vlaky NightJet od rakouských drah ÖBB s malými jednolůžkovými kabinkami. A byl to zajímavý zážitek, něco podobného dosud v Evropě nikdo nenabízel. Za 59 eur dostane cestující na noční cestu soukromý prostor jen pro sebe – což je přesně to, co na trhu chybí.

↓ INZERCE

Už roky provozujete velmi navštěvovanou webovou stránku The Man in Seat 61, která lidem umožňuje vyhledávat spojení vlakem z místa A do místa B. Součástí webu je zároveň popis cesty, kdy se člověk dozví, kde může při přestupu přespat, aby ráno nasedl na další spoj a pokračoval. Člověka přirozeně napadne, jestli jste všechna spojení vyzkoušel.

Na začátku jsem učinil rozhodnutí, že budu nabízet především informace o spojení, nikoli vytvářet cestovatelský blog s různými anekdotami. Vlakových spojení je takové množství, že jsem je rozhodně nevyzkoušel všechna, ale většinu jsem jich projel. Osobní zkušenost s konkrétní trasou je samozřejmě užitečná.

V čem nejvíc?

Rešerše vlakových spojů od stolu mají své limity. Když sedíte u počítače, můžete si zjistit časy odjezdů vlaků a ceny, ale z webových stránek nezískáte to, co vám dá osobní zkušenost. Pokud nějakou trasu vyzkouším, mohu pořídit fotografie kupé, jídelního vozu nebo míst, která člověk během jízdy uvidí za okýnkem, což jsou pro cestující užitečné informace. Řada lidí mi posílá fotografie z tras, které jsem osobně neprojel. Ale je lepší mít vlastní zkušenost, a pak o konkrétní trase podat pořádnou zprávu.

Cestování vlakem se v posledních letech vrací do módy – obnovují se dálková spojení a také noční vlaky. Dnes tak lze cestovat přímým spojem mezi městy, kde bychom ještě nedávno automaticky volili letadlo, například z Vídně do Paříže. Od dubna takhle začne fungovat pravidelný spoj mezi Prahou a Bruselem. Je rostoucí obliba cestování vlakem vidět i na návštěvnosti vašeho webu?

Viděl jsem velký nárůst, už když jsem web založil, což bylo před dvaceti lety – a od té doby zájem trvá. Teď si všímám jiné věci. Když jsem s webem začínal, nejčastějším důvodem, proč někdo volil pro delší cestu například z Británie do Španělska vlak, bylo to, že se buďto bál létání, nebo mu zdravotní problémy létat neumožňovaly – anebo prostě miloval železnici. Dnes lidé uvádějí jako hlavní důvod dvě věci. Zaprvé se chtějí vyhnout stresu, který je s létáním spojený, především nepříjemnému zážitku z letiště; hodně z nás už má létání po krk. A druhým důvodem je, že chtějí omezit svoji uhlíkovou stopu. Zvláště první důvod je podle mě důležité zdůrazňovat. Tedy že cestováním vlakem člověk neprokazuje službu jen planetě, ale také sám sobě, protože to je prostě mnohem příjemnější zážitek. Cestou z Londýna do Prahy můžete při přestupu navštívit třeba Amsterdam, udělat si v něm procházku, naobědvat se, pak pokračovat dál.

Vzešlo to zespoda

Než jste založil webovou stránku, pracoval jste jako manažer u britských drah. Co přesně jste měl na starosti?

Vystřídal jsem různé pozice. V roce 1997 jsem u British Railways nastoupil jako elév, ze kterého se měl stát přednosta stanice. Učil jsem se, jak funguje železnice na malých nádražích v hrabství Kent. Poté mě povýšili na manažera nádraží Charing Cross v Londýně a v jednu dobu jsem měl kromě toho na starosti také nádraží London Bridge a Cannon Street. Vyzkoušel jsem si i práci na ředitelství železniční společnosti, byl jsem zaměstnaný u dvou soukromých dopravců jako manažer pro vztahy se zákazníky. Úplně nakonec jsem pracoval pro ministerstvo dopravy jako ředitel oddělení pro regulaci jízdenek a poplatků. Z téhle práce jsem odešel v roce 2007, abych se mohl naplno věnovat webové stránce, která mě živí dodnes.

Pokud nějakou trasu vyzkouším, mohu pořídit fotografie kupé, jídelního vozu nebo míst, která člověk během jízdy uvidí za okýnkem, což jsou pro cestující užitečné informace.

Máte tedy s železnicí skoro třicetileté zkušenosti, co se z vaší perspektivy za tu dobu nejvíc změnilo?

Napadají mě dvě hlavní věci. V polovině devadesátých let minulého století se objevily nízkonákladové aerolinky a přinutily železniční dopravce dramaticky změnit způsob prodeje jízdenek na dlouhé vzdálenosti. Ještě v osmdesátých letech minulého století jsem mohl z londýnské kanceláře bez problémů vypsat lístek z Londýna do Prahy s několika přestupy, v devadesátých letech už jste museli kupovat jízdenky na jednotlivé části cesty odděleně, z Londýna do Bruselu a pak z Bruselu do Prahy. Už nešlo projet Evropu na jednu jízdenku koupenou na jednom místě, musely se kupovat od jednotlivých dopravců za různé ceny a rezervovat jízdenky na několika různých stránkách nebo v aplikacích. Výsledkem je, že lze jezdit vlakem za nižší ceny: z Prahy do Vídně nemusíte za každé sedadlo platit 60 eur, ale můžete cestovat třeba i za 14 eur, když si jízdenku koupíte včas. Ale cestování vlakem je mnohem roztříštěnější.

Co byla ta druhá změna?

Otevření vlakových tras konkurenci. Výsledkem je, že se můžete rozhodnout, zda budete z Prahy do Ostravy cestovat vlakem RegioJet, anebo pojedete s Českými drahami. Tohle je určitě změna k lepšímu, konkurence nabídla cestujícím nižší cenu i lepší služby.

A tady vstupuje do hry váš web...

Bylo to někdy v roce 2000, kdy jsem si uvědomil, že lze snadno cestovat vlakem z Londýna do Prahy nebo Budapešti nebo Říma, ale je prakticky nemožné najít informaci, jak na takovou trasu koupit lístek. Řekl jsem si, že vytvořím webovou stránku, která umožní najít spojení z Velké Británie kamkoli do Evropy. Pokud se někdy lidé pracující na železnici dohodnou a vytvoří jednotný rezervační systém, budu bez práce.

Tehdy ale ještě nešlo mluvit o renesanci cestování vlakem. Kdy začala ta současná popularita?

Je těžké určit přesný okamžik, to, o čem mluvíte, se nenápadně děje už posledních šest, sedm, osm let. Je to pomalý nárůst zájmu, za kterým nestojí vlády, i když i politici si ten trend začínají uvědomovat a někteří pro něj i něco dělají. Nárůst zájmu rozhodně nevzešel ani od železničních dopravců. Někdy mám pocit, že jsou až zaskočení tím, že chce někdo cestovat vlakem z Londýna do Prahy; nejsou na to moc připravení. Zájem o cestování vlakem vzešel zespoda.

Bernina Red Train, trasa překračující Švýcarské Alpy a spojující italské Tirano a švýcarský Svatý Mořic Autor: Profimedia

Nicméně i přes tenhle rozmach na dlouhé vzdálenosti stále s přehledem vede létání. Proč lidé necestují vlakem ještě častěji a co by tomu pomohlo?

Jednou z hlavních brzd je podle mě stále nedostatek informací. Když chcete letět z Prahy do Londýna, existuje mnoho webových stránek, kde lze koupit letenku. Když chcete jet vlakem, kromě mého webu moc možností nemáte. Na webu European Sleeper není možnost koupit si jízdenku z Londýna do Prahy, ale jen do Bruselu. Na webu Eurostaru také není žádné spojení na Prahu. Když pochopíte, že je potřeba si koupit jízdenku na odpolední Eurostar, a pak noční European Sleeper, už to najednou není tak složité, ale řada lidí se přes tuhle překážku nepřenese. Druhá věc je samozřejmě vyšší cena v porovnání s létáním.

Jak si v tom stojí vlaky?

Z Vídně do Prahy, z Bruselu do Mnichova či z Paříže do Amsterdamu lze cestovat za stejnou cenu vlakem jako letadlem, na delší vzdálenosti, třeba z Londýna do Prahy, je už cena vyšší. Ale je nutné si uvědomit, že vlak vás odveze z centra do centra, takže nemusíte platit taxík na letiště a ve vlaku nejsou poplatky za zavazadla.

Letecká doprava má výhodu, že letecký benzin není zdaněný… 

Přesně tak, je osvobozený od daní, přitom podle mých informací tvoří náklady na palivo až třicet procent nákladů aerolinek. To znamená, že na každý let dostávají poměrně velkou dotaci. V některých zemích je také vnitrostátní doprava zdaněná víc než mezinárodní. Skoro to působí, jako by politici chtěli, abyste létali.

Proč to tak je?

Myslím, že jsou tu velmi silné lobbistické skupiny ve prospěch letecké dopravy a ropných společností. Nicméně před deseti dvaceti lety tu nebyl protitlak v podobě klimatické lobby, takže ropní a letečtí lobbisté v tomto sporu v pohodě vyhrávali. Teď, když si uvědomujeme problém klimatické změny, se něco musí změnit.

Dalším problémem je kapacita. I kdyby všichni najednou chtěli cestovat vlakem, na tratích není dost místa na tolik souprav. Nebo ano?

Jak na kterých trasách. Je spousta tras s kapacitou pro víc vlaků nebo pro delší vlaky. Třeba na trase z Paříže do Londýna vedoucí podzemním tunelem. Hodně nevyužitých kapacit je také na trasách do Španělska. Třeba trať z francouzského Perpignanu do Barcelony není zdaleka na plné kapacitě. Jízdenky jsou drahé, protože operátoři nenabízejí dostatečný počet vlaků.

Také jsme ještě nezmínili čas. Na dovolené není takový problém strávit ve vlaku osm hodin, ale při pracovní cestě to asi hraje podstatnou roli. Kdy už dává cesta vlakem smysl, pokud jde o délku a rychlost?

Vždycky se říkalo, že magická hranice, kdy železniční dopravci mohou konkurovat letadlům, jsou tři hodiny. Když letíte letadlem, hodinu vám zabere let, hodinu cesta na letiště a pak do města, hodina je časová rezerva kvůli check-inu. Takže aby mohl vlak konkurovat letadlu, je potřeba stejnou vzdálenost překonat za tři hodiny. Šéf francouzských drah Guillaume Pepy ale už před lety poznamenal, že po velkém zpřísnění letištních kontrol po útocích z 11. září 2001 se z těch tří hodin staly čtyři, někdy i pět. Vlak má navíc výhodu, že na palubě můžete používat wi-fi a pracovat, takže je cesta produktivnější. Čili pokud někdo cestuje za prací a cesta vlakem zabere čtyři hodiny, nemá smysl sedat do letadla. A pak tu máme ještě noční lůžkové vlaky, kde je to zase trochu jiná matematika…

 Nárůst zájmu rozhodně nevzešel od železničních dopravců. Někdy mám pocit, že jsou až zaskočení tím, že chce někdo cestovat vlakem z Londýna do Prahy; nejsou na to moc připravení.

…že se člověk přesouvá ve chvíli, kdy by stejně spal, takže ušetří čas a peníze za hotel?

Přesně tak. Návrat nočních vlaků je důsledkem toho, že lidé zjišťují, že taková cesta může být mnohem efektivnější než letadlem.

Jak vlastně aktualizujete trasy na webu? Jízdní řády se přece mění.

Evropští železniční dopravci mění své jízdní řády vždy druhou sobotu v prosinci, takže od půlky listopadu do půlky prosince mám plné ruce práce. Probírám se daty, která jsou dostupná on-line na webech jednotlivých společností, využívám i tištěný evropský jízdní řád. Je to hodně práce. Tohle období je ve skutečnosti jediná doba, kdy se opravdu nezastavím, zbytek roku dělám drobná doplnění.

Letos trend nárůstu vlakových spojů pokračuje, otevírá se řada nových spojů. Napadá vás další nová linka, která významně zvýší propojenost vlakové soustavy v Evropě?

Zmiňovaný European Sleeper napojuje Prahu na Brusel a Amsterdam, což významně zvyšuje konektivitu v celé Evropě, takže s jedním přestupem budete moci jet z Londýna do Prahy. Dalším důležitým novým spojem je noční vlak NightJet z Berlína do Paříže, který propojuje východ a západ Evropy. Kdo bude chtít cestovat z Barcelony do Varšavy, bude to mít mnohem snazší. Vyrazíte denním vlakem z Barcelony do Paříže, odtud pojedete nočním spojem do Berlína a dále denním spojem do Varšavy. Spojení mezi Paříží a Berlínem je z hlediska konektivity klíčové. A chtěl bych zmínit i pobaltské země. Napojení Rigy a Vilniusu na Varšavu bylo donedávna velmi špatné, ale loni 27. prosince začal po mnoha letech znovu jezdit vlak z Vilniusu do Rigy a byla zprovozněna i linka z Vilniusu do Varšavy za 25 eur, která se ukázala jako neuvěřitelně populární.

Při cestování vlakem třeba z Prahy do Barcelony si člověk všimne, že cesta až do Paříže je pomalá a pak se prudce zrychlí, jakmile člověk přestoupí ve Francii na vysokorychlostní vlaky. Skutečnost, že ve střední a východní Evropě jsou vlaky pomalé a tratě zastaralé, je možná také jedním z důvodů, proč cestování vlakem není populárnější.

Nejsem si jistý, že opravdu všude potřebujeme vysokorychlostní vlaky. Cesta z Vídně do Prahy trvá čtyři hodiny, cesta z Prahy do Bratislavy nebo do Budapešti o pár hodin déle. Na těchto trasách je podle mě každopádně mnohem pohodlnější jet vlakem než letět, navíc je tu ona možnost cesty nočním spojem. Problém, kterého si všímám já, je to, že je velmi těžké přejet vlakem skrz Francii, pokud nechcete jet přes Paříž.

Koleje skrz díry v podlaze

Byl jste vlakem i v Česku. Jaká je vaše zkušenost s Českými drahami, které jsou u nás oblíbeným terčem kritiky?

Každá země kritizuje svého národního dopravce – jako někdo, kdo pracoval pro British Railways o tom vím své. Má to samozřejmě své důvody. Když využíváte vlak na denní bázi nebo alespoň docela často, nevyhnutelně se stane, že zažijete zpoždění. Vnímáte mnohem víc negativní zkušenosti. A když pak jedete třeba regionálním vlakem někde na dovolené, máte pocit, že je to mnohem lepší. Pokud jde o České dráhy, mají výborný web a stejně jako třeba rakouské dráhy ÖBB jsou dobré v tom, že podporují návaznost na okolní země, takže z Prahy lze jejich vlakem dobře cestovat třeba do Krakova nebo do Curychu. České dráhy také stejně jako ÖBB věří v noční vlaky. Celkově bych řekl, že rakouské a České dráhy jsou mí nejoblíbenější vlakoví přepravci. Také mám rád nové české soupravy InterJet. A abych nezapomněl, ČD mají výborné jídelní vagony, kde se člověk může dobře najíst a dát si točené pivo, což je skvělé.

Nádraží Liège-Guillemin v belgickém Lutychu Autor: Profimedia

Tuhle otázku vám asi pokládá každý: jaká je vaše nejoblíbenější vlaková trasa v Evropě?

Můj úplně nejoblíbenější je noční vlak Caledonian Sleeper, který jede z Londýna do města Fort William na Skotské vysočině. Mám rád ten vlak samotný, protože je to takový malý hotel na kolech se společenským vagonem a soukromými pokoji na spaní. Scenerie, kterou člověk vidí kolem sebe, je úžasná, zároveň mě odveze z místa, kde žiji, rovnou do srdce Skotska. Další moje oblíbená trasa je linka Bernina vedoucí přes švýcarské Alpy. Začíná ve švýcarském Churu a končí v italském Tiranu, kde můžete přesednout na regionální spoj do Milána. Je to poměrně pomalá, ale opravdu dechberoucí scénická projížďka horskou krajinou.

A jaká linka je nejhorší?

Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, tak nejhorší vlaky v Evropě bývaly v Albánii. Skrz díry v podlaze šlo vidět koleje ubíhající při jízdě pod vlakem. Na druhou stranu, co čekáte za 25 centů?

Jízda takovým vlakem ovšem může být nečekaně silným zážitkem.

Naprosto. Jeden z nejhorších vlaků, ve kterých jsem kdy seděl, byla třetí třída z Asuánu do Luxoru v Egyptě někdy v devadesátých letech. Vlak byl plný prachu, dveře byly i během jízdy otevřené, ale byla to úžasná cesta, během níž jsem se seznámil s místními lidmi a za okýnkem sledoval nádhernou scenerii. Strašný vlak, ale jedna z nejlepších cest.

Měl jsem podobnou zkušenost v čínské provincii Sin-ťiang při cestě vlakem z Kašgaru do Chotanu. Vlak jedoucí pouští byl plný písku z pouště, který pronikal skrz netěsnící okna, ale hraní her s místními lidmi bylo nezapomenutelné.

V tom je vlak nepřekonatelný, slouží jako místo k setkání, což letadlo neumožňuje. To je podle mě důvod, proč se filmové thrillery a romance odehrávají ve vlacích, zatímco v letadlech se může odehrávat pouze film o leteckém neštěstí.

Mluvili jsme o vlacích, máte i oblíbené nádraží?

To by byl dlouhý seznam, číslo jedna je pro mě ale určitě londýnské St. Pancras station, masivní budova z roku 1864, která byla krásně modernizována a dnes slouží jako mezinárodní terminál. Na druhém místě by nejspíš bylo Antwerpen-Centraal. Lidem, kteří cestují vlakem z Brugg do Amsterdamu a přestupují v Antverpách, radím, aby nespěchali, dali si tu kávu a porozhlédli se po té úžasné budově. A nesmím zapomenout na Milano Centrale. Je z něj samozřejmě trochu cítit fašistická minulost, ale navštívit tuhle monumentální budovu je zážitek.

V Česku se nedávno zvedla velká debata kolem pražského Hlavního nádraží. Z architektonické soutěže na renovaci vzešel návrh, který počítá prakticky s úplným odstraněním jedné části, brutalistní haly ze sedmdesátých let, kterou má podle projektu nahradit vzdušná dřevěná konstrukce potažená průhledným materiálem.

Pražské Hlavní nádraží samozřejmě znám. Je škoda, že jím tolik lidí proběhne, aniž si všimne, že přímo nad jejich hlavami se nachází krásná historická budova. Rád tam chodím dát si kávu v tamní kavárně. Máte tam pocit, jako byste se ocitli na míle daleko od ruchu a shonu velkoměsta. Pokud jde o prostor dole v novější hale, působí na mě spíše jako nákupní centrum. Nechci se k návrhu vyjadřovat, když neznám detaily, ale nepovažuji za dobré, když stanice nemá stěny a prohání se jí vítr. Architekt Santiago Calatrava, jehož práci mám rád, staví otevřená moderní nádraží bez stěn. Navrhl třeba nádraží Lisabon Oriente nebo Liege-Guillemins – a vypadají úžasně. Ale i úžasně vypadající nádraží mohou být větrná a studená, když nemají pořádné stěny. Pokud jde o moderní nádraží, považuji za velmi povedené hlavní nádraží ve Vídni i v Berlíně, která zároveň cestující chrání před větrem a deštěm.

Tuhle práci děláte už dvacet let. Baví vás ještě cestování vlakem?

Staré čínské přísloví říká: Dejte člověku práci, kterou miluje, a už nikdy v životě nebude muset pracovat. To pro mě platí stoprocentně. Jediný problém je, že když sedím ve vlaku, je pro mě těžké se uvolnit, užívat si jízdu nebo si číst knížku. Cítím nutkání fotografovat, zjišťovat, co vidím kolem sebe, abych mohl upřesnit informace na svém webu.

Mark Smith

Známý propagátor cestování vlakem si získal popularitu poté, co založil webovou stránku The Man in Seat 61. Vystudoval Oxfordskou univerzitu, poté nastoupil jako elév u britských státních drah, kde začínal jako přednosta stanice na malých nádražích v hrabství Kent. Později pracoval jako ředitel londýnských nádraží Charing Cross, London Bridge a Cannon Street, byl úředníkem na britském ministerstvu dopravy a manažerem pro vztahy s veřejností u soukromého železničního dopravce. V roce 2001 si všiml, že na trhu chybí nástroj pro vyhledávání vlakových spojení na dlouhé vzdálenosti a založil populární webovou stránku, která tuto službu nabízí. Je také autorem několika knih o cestování vlakem.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].