Hra o trůny zná svého vítěze

Natočení seriálu Hra o trůny je přitom v životě autora literární předlohy George R. R. Martina velkým paradoxem. Stovky postav, složité zápletky, dvě stě metrů vysoká ledová zeď táhnoucí se stovky kilometrů, pouště, rytířské turnaje, válečné bitvy, magie a draci. Před dvaceti lety v televizních produkcích nevídané věci, které zapříčinily Martinův návrat k próze. Nízké rozpočty a z toho vyplývající omezení v podobě podřizování scénáře financím a cizím rozhodnutím se prolínaly celou jeho televizní kariérou, během níž se podílel na seriálech Zóna soumraku či Beauty and Beast.

Na začátku 90. let se tak vrátil k psaní, kde našel rozpočet omezený pouze vlastní fantazií. Výsledkem se stalo nejvýznamnější dílo jeho kariéry, anglickou válkou růží inspirovaná a dosud nedokončená fantasy sága Píseň ledu a ohně. Je tak ironií osudu, že nyní je tento autorův „únik“ adaptován jako vysokorozpočtový televizní seriál. Právě tento krok mu však přinesl slávu - kterou dokazuje i natěšení fanoušku na třetí řadu, jež se právě vrací.

„Mohu detailně popsat vniknutí sekery do lidské lebky, ale jen co popíšu vniknutí penisu do vaginy, už mi chodí pohoršené dopisy.“

Svoboda Martinovi umožnila zaplnit Píseň ledu a ohně (seriál převzal název od prvního dílu nazvaného Hra o trůny) prvky tradičních fantasy, jež byly dlouho považovány za nezfilmovatelné. Adaptace Tolkienova Pána prstenů však dokázala tyto překážky překonat, a tak se i Martin již od vydání druhého dílu ságy – jeho prvního skutečného bestselleru – potýkal s nabídkami na zfilmování příběhu.

Návrat do televize

Plným jménem George R. R. Martin byl stejně jako producenti ohromen úspěchem Jacksonova třídílného filmového Pána prstenů. Ostatně John R. R. Tolkien je jeho vzorem a hlásí se k němu i skrze iniciály ve svém uměleckém jméně (Raymond Richard). Zároveň si uvědomoval, že vystavěl příběh natolik rozsáhlý a spletitý, že by si při poctivém přístupu vyžádal prostor minimálně dvanácti filmů. Jedinou cestou zfilmování jeho díla tak byla – televize.

George R. R. Martin (zdroj: hbo.cz, Nick Briggs)

Zhlédl se v minisériích typu Shogun či Řím a právě přístup kabelové stanice HBO ho oslovil: umožňoval totiž produkci nezatíženou omezeními v podobě přístupnosti mládeži, kterým se musejí přizpůsobovat volně dostupné kanály. Martinovo dílo je oceňováno mimo jiné právě pro jeho nic nezastírající přístup k sexuálním a násilným scénám – což se dá kromě historické věrnosti vnímat jako boj s pokrytectvím severoamerické společnosti. „Mohu detailně popsat vniknutí sekery do lidské lebky, ale jen co popíšu vniknutí penisu do vaginy, už mi chodí pohoršené dopisy.“

HBO však nikdy neprojevilo o fantasy žánr zájem, a Martin si tak nedělal velké naděje a dál považoval svůj příběh za nezfilmovatelný. Postoj změnil, když se setkal se scenáristy Davidem Benioffem (25. hodina, Trója) a D. B. Weissem. Jejich odhodlání Martina nakazilo – a posléze v roce 2007 i HBO.

Seriál se dočkal mnoha ocenění: ať již oficiálních v podobě Emmy a Zlatého glóbu, či neoficiálních, jako je prvenství v žebříčku nejstahovanějších seriálů na internetu. Podle měřítek současné popkultury je však možná největším odrazem úspěšnosti Hry o trůny zmínka v jiných slavných seriálech, jako je Teorie velkého třesku či speciální znělka rodinky Simpsonů.

Fantasy pro dospělé

„Průhledná křídla se rozvinula a zavířila vzduchem a poprvé po stovkách let noc ožila písní draků.“ Těmito slovy končí první díl literární ságy Píseň ledu a ohně. Slovy, jež zaručeně odradí zástupy čtenářů beletrie, kteří doposud považují žánr fantasy za méněcenný. Přesto dokázal s tímto předsudkem bojovat; svým dílem oslovil celosvětový trh a prodal dosud přes patnáct milionů výtisků.

Jeho veledílo umně kombinuje politický thriller a klasický střet dobra se zlem apokalyptických rozměrů na pozadí. Zatímco šlechtické rody soupeří o postavení a moc, na severu za ochrannou Zdí se probouzí zlo v podobě služebníků Boha temnot a na východě se po staletích zrodili draci. Království se utápí v krvi všudypřítomných intrik a malicherných válek, zima se blíží…

Zeď (zdroj: hbo.cz)

Archetypální střet dobra se zlem je však spíše orámováním příběhu a zpočátku je tato dějová linka na vedlejší koleji. Děj se věnuje zejména politickým událostem s přesahem do současnosti. Martin se tak zároveň vymezuje proti klasické fantasy, kde vyvolený hrdina od prvních stránek kráčí ke stanovenému cíli, kterého vždy dosáhne.

Autorův domnělý hlavní hrdina však během své cesty často ztratí (doslova) hlavu a na jeho místo si musí čtenář dosadit hrdinu nového. Po několika opakováních a změnách už čtenář většinou rezignuje na snahu hledat postavu, která přežije všech plánovaných sedm dílů ságy; nechá se unášet příběhem a snaží se přitom marně nenavázat silnější vazby k postavám. Příběh tak jasně říká, že nikdo není v bezpečí a nemá nic jistého.

Není však třeba mít obavy o nedostatek hrdinů. Martinova sága je vyprávěna souběžně z pohledu desítek ústředních postav – a každá by dokázala vyprávět rozsáhlý příběh. Pohromadě pak tvoří soubor různých úhlů pohledu na události v celém fiktivním světě. Tato zvláštní struktura částečně vychází z jeho televizní praxe, kde se zrodil trend tzv. cliffhangerů a návnad na dějové zvraty, které tradičně přerušují určitou část příběhu – ať pro komerční přestávku či pro další díl. Stejný přístup využívá už v předloze v sáze, udržuje tak čtenáře stále v napětí.

https://www.youtube.com/watch?v=RzI9v_B4sxw

Píseň ledu a ohně bývá často označována za realistickou fantasy. Může za to i způsob práce s druhým fantasy stereotypem, černobílostí hrdinů. Martin se však snaží u postav vyhýbat jasnému zaškatulkování mezi kladné a záporné postavy. Většina se pohybuje mezi oběma póly a záleží spíše na momentální situaci. Rytíř obcující se svou vdanou sestrou, který zmrzačí v prvním díle malého chlapce, může ve třetím díle prozřít a ve čtvrtém zosobňovat morální hodnoty.

V záplavě nadšených ohlasů médií a kritiků označila recenzentka The New York Times Martinovo dílo a celý fantasy žánr za čistě mužskou záležitost. V mnoha případech v rámci fantasy by měla pravdu. Píseň ledu a ohně je však přesným protipólem a dává velký prostor ženským hrdinkám. Martin je staví nejen na roveň mužům, co víc: jsou to právě ony, které jsou často hybatelkami a ústředními postavami příběhu.

V zajetí slávy

Hra o trůny je nejúspěšnějším seriálem HBO od dob Rodiny Sopránů a za úspěchem stojí z velké části věrná fanouškovská základna. Benioff a Weiss si silně uvědomovali, že ji nezbytně potřebují mít na své straně, stejně jako se to podařilo Jacksonovi s Pánem prstenů. Proto je jedním z koproducentů sám Martin, který zároveň ke každé řadě píše scénář k jedné z epizod. Podílí se také na výběru hereckého obsazení, které je zřejmě vůbec největší v dějinách televizních produkcí. Tvůrci sami mimoto spolupracují se správci internetových serverů a fanouškovských komunit, kteří je na začátku inspirovali svými tipy na herecké obsazení. První dva obsazení herci Peter Dinklage a Sean Bean byli hlavními favority fanoušků.

Celosvětového uznání se tak Georgi R. R. Martinovi dostává až po šedesátce. Právě jeho věk spolu s mnoha projekty a mnohaletými rozestupy mezi knihami uvádějí fanoušky v zoufalství. Další rána pro ně přišla v únoru, kdy se Martin vedle prodloužení spolupráce na Hře o trůny upsal HBO k vývoji dalších děl. Nejčastěji se hovoří o adaptaci jeho prequelového příběhu ze světa Písně ledu a ohně, povídkového cyklu o Dunkovi a Eggovi – i to však pro fanoušky znamená další oddalování šestého a sedmého dílu ságy.

Ve vzduchu se vznáší i Martinem odmítaná otázka, co by se ságou bylo, kdyby ji nestihl dopsat. Příběh mu totiž, jak sám říká, roste pod rukama. Z původně zamýšlené trilogie byly trilogie dvě. Při psaní čtvrtého dílu se mu kniha příliš rozrostla a rozdělil ji na dvě části. Nyní tvrdí, že sága bude sedmidílná. Pátý díl, který vyšel v českém překladu loni, přitom psal šest let.

Autor provozuje web www.icefire.cz.