Na šikmé ploše

György Matolcsy poděkoval Evropské komisi, která zrušila v květnu blokování eurofondů pro Maďarsko, poněkud zvláštním způsobem. Tento ministr hospodářství popsal v rozhovoru pro jeden maďarský týdeník Evropskou unii jako impérium, které chce dotlačit Maďarsko proti jeho vůli k přijetí eura. Evropské impérium prý selhalo ještě dřív, než se zrodilo, Evropská komise od počátku nezvládá krizi a větší pravomoci pro Brusel berou národům suverenitu tak důležitou pro ekonomický růst.

Řekl to v čase, kdy Evropská komise právě uvolnila obstavení vyplácení eurofondů Maďarsku pro rok 2013. Vláda Viktora Orbána totiž předložila komisi návrhy opatření ke snížení deficitu pod 3 procenta a i když komise usoudila, že návrhy nejsou velmi rozumné, přesto povedou ke snížení deficitu, čímž pominuly důvody pro zadržení eurofondů.

Dvojí chování

Ministr Matolcsy rád používá silná slova a také rád žongluje s daněmi a různými opatřeními včetně znárodnění soukromých penzijních fondů, přesto se mu nepodařilo maďarskou ekonomiku nastartovat. Analýza Evropské komise popisuje Matolcsyho „mix“ ekonomických nástrojů včetně rovné daně 16 procent za škodlivý a svazující možnosti růstu, na druhé straně uvolněním eurofondů vzala vítr z plachet kritikům Bruselu, že vůči Maďarsku používá dvojí metr a chce ho trestat za politické hříchy, jichž se dopouští vláda Viktora Orbána.

Matolcsyho obviňování EU před domácím maďarským publikem není v maďarské politice žádnou novinkou a patří k běžné výbavě vládní propagandy. Vědí to i v evropských institucích, takže není divu, že nedávný spor mezi Maďarskem a Bruselem o eurofondy byl také důsledkem vzájemné nedůvěry. Premiér Viktor Orbán ostatně – když mluví doma v Budapešti - také rád připodobňuje Brusel k chýši na venkově, odkud nelze řídit celou zemi, připomíná, že šéf Evropské komise Jose Manuel Barroso a další na palubě jsou nikým nevoleni úředníci a povedlo se mu už také přirovnat evropské byrokraty k sovětským komisařům. Na druhé straně, když je Orbán v samotném Bruselu, mluví o sobě jako o konzervativním lídrovi, který přistupuje k názorovým rozdílům mezi EU a Maďarskem pragmaticky, uznává nároky Bruselu, nevzdává se však bez boje.

Toto dvojí chování může vypadat divně vzhledem k tomu, že loni v listopadu Maďarsko požádalo Brusel i Mezinárodní měnový fond o finanční záruky. Však také jednání o pomoci ještě ani nezačala a kdekdo si v Bruselu klade otázku, zda má maďarská vláda o evropskou pomoc opravdový zájem. Předpokladem k zahájení jednání bylo totiž obnovení nezávislosti maďarské centrální banky, kterou Orbán omezil novou ústavou, jejíž přijetí ostatně vyvolává v Evropské komisi obavy o fungování demokracie i z jiných důvodů. Orbán se s Bartošem sice před půldruhým měsícem dohodl na potřebných změnách ústavy, ale parlament o nich ještě nehlasoval.

Maďarská vláda slíbila, že zmírní některé zákony, jež vyvolávají v Bruselu obavy, ale slibu dostála jen částečně. Parlament ovládaný ústavní většinou Orbánovy strany Fidesz tedy novelizoval tolik kritizovaný mediální zákon a zavedl právo novinářů na ochranu zdrojů svých informací, jinak ale evropská doporučení zhusta ignoroval. V mediálním zákoně například zůstaly téměř absolutní pravomoci i složení Mediální rady, která je personálně zcela obsazená lidmi Fideszu.

Temné postavy dějin

Tento stav je pro dnešní Maďarsko typický. V oblasti korupce se země dostává podle Transparency International do stavu „uchvácení státu“ – pod uchvatiteli se mají na mysli zájmové skupiny a oligarchové blízcí Fideszu, kteří diktují znění zákonů a regulací ve svůj vlastní prospěch a jsou pravidelnými vítězi veřejných zakázek.

Množí se protesty mezinárodních organizací i jednotlivců proti stále tužšímu režimu s prvky autoritářství, jež navíc začíná oslavovat temné postavy maďarských dějin. Nositel Nobelovy ceny za literaturu Elie Wiesel, který se narodil v Maďarsku a jako dítě přežil holocaust, vrátil maďarskou státní cenu, která mu byla udělena v roce 2004. Důvod? Nárůst antisemitismu, jemuž Fidesz nebrání, naopak ho nepřímo podporuje. Předseda parlamentu László Kövér se nedávno účastnil veřejné vzpomínky na Josefa Nyiro, maďarského spisovatele, který otevřeně podporoval nacismus. V zemi jsou odhalovány nové sochy Miklóse Horthyho, maďarského diktátora, který za druhé světové války sloužil Hitlerovi a vydláždil cestu pro transporty maďarských Židů (byť největší zvěrstva se odehrály až po jeho pádu). Premiér Viktor Orbán tomu všemu jen přihlíží a říká, že historické debaty mají být otevřené všem interpretacím.

Náladu v zemi vystihuje nedávný průzkum veřejného mínění, z něhož plyne, že každý druhý Maďar mladší třiceti let chce opustit svou vlast, v celé populaci je takových lidí pětina – nejvíce za posledních dvacet let. Když byl ale premiér Orbán na výsledku toho průzkumu tázán (v jinak velmi servilním interview státní televize), odpověděl na adresu těch, co chtějí odejít: „ Místo toho, aby nám rodili vnoučata a žili s námi v jedné velké šťastné rodině, chtějí raději pryč.“ Nicméně slíbil, že udělá vše pro to, aby z Maďarska byla země, v níž lidé chtějí žít a také se do ní vrátit. Nezdá se, že by Maďaři těmto slibům věřili.