Nechci jít do vztahu jen proto, že se bojím být sám

Je mi 34 a jsem sám. Měl jsem několik krátkých vztahů, ale žádný netrval déle než půl roku. Určitě byla někdy chyba i na mé straně, ale myslím, že to bylo spíš tím, že jsme si jako lidi nesedli a nedokázali se celkově sladit.

Nejlepší to bylo vždycky v počátečních fázích zamilovanosti, kdy jsme dokázali tolerovat nedostatky toho druhého, ale jakmile se z toho stal dlouhodobý vztah, přišly konflikty a projevily se neshody. S poslední přítelkyní to vyústilo ve společné bydlení a teprve pak jsme zjistili, jak moc jsme rozdílní. Došlo nám, že to nebude fungovat.

Teď jsem už rok sám a začínám z toho být frustrovaný. Přemýšlím, jestli vůbec dokážu normálně žít v páru. Jestli jsem už nepropásl dobu, kdy jsem se ještě dokázal přizpůsobit a tolerovat, že ta druhá osoba je dost jiná.

Určitě nechci zůstat sám, ale také nechci jít do vztahu jen proto, že se bojím samoty. Co mám dělat, abych nezažil další zklamání? Můžu nějak trénovat svou toleranci? Nebo až potkám tu pravou, nebudu mít vůbec problém s tím, že mi na ní některé věci budou překážet?