Program antibabiš na voliče nefunguje

Podle aktuálního průzkumu společnosti KANTAR TNS by se v případě voleb do Poslanecké sněmovny nejspíše nedostaly strany TOP 09, Starostové a možná ani lidovci. Naopak podpora hnutí ANO stále posiluje. V aktuálním Respektu 11/2018 popisujeme pod titulkem Možná poslední šance důvody propadu středových stran - nedostatečné zakotvení partají na nižších úrovních politiky, malá členská základna, a tudíž i politická síla nebo nesrozumitelná komunikace s voliči.

Za pádem preferencí nicméně stojí ještě jeden podstatný faktor. Sílící „antibabišovská“ rétorika podle sociologů partajím nové voliče nejenže nepřiláká, ale dokonce odhání i ty stávající. Ať už jsou obavy z vládnutí Andreje Babiše a jeho hnutí ANO jakkoli oprávněné.

Těžko uvěřit

Nejlepší ukázkou je vývoj preferencí bývalých vládních stran ČSSD a KDU-ČSL. Sociální demokracie získala ve sněmovních volbách v roce 2013 přes 20 procent hlasů. A ještě v dubnu 2017 (půl roku před volbami) se podpora pohybovala okolo 16 až 17 procent. Ve volbách pak sociální demokraté nicméně získali jen něco málo přes 7 procent.

Lidovci zažili podobný příběh. Poté, co v letech 2010–2013 vypadli ze sněmovních lavic, se v dalším volebním období do parlamentu vrátili, a dokonce se stali součástí populární vlády. Propad obou partají nastal až po vypuknutí jarní politické krize spojené s tlakem na odchod Andreje Babiše z postu ministra financí.

„U ČSSD i KDU-ČSL sehrála roli vyhrocená antibabišovská rétorika, které se dalo více než po třech letech koaličního spoluvládnutí jen těžko uvěřit a která musela odrazovat a odhánět ty voliče, kteří byli s vládou spokojení a přáli si její pokračování i po volbách,“ vysvětluje sociolog Jan Červenka z Centra pro výzkum veřejného mínění. V říjnových volbách pak hnutí ANO „vysálo“ voliče sociální demokracii: podle dat společnosti MEDIAN až 16,4 procent voličů, kteří v roce 2013 volili ČSSD, přešlo k Babišovi.

Zatímco rozklížená ČSSD nyní v postoji k Babišovi lavíruje, vedení KDU-ČSL v antibabišovské rétorice víceméně nadále pokračuje. Svědčí o tom data sociologů z CVVM, podle kterých současný elektorát lidovců vykazuje ve svých postojích větší váhu anti-ANO a antibabišovských pozic než dříve. Lze se tedy domnívat, že lidovcům zůstali věrní voliči, kterým slovní útoky na hnutí ANO a osobu Andreje Babiše nevadí nebo je přímo vítají.

Důsledky fenoménu Babiš jsou podle odborníků vidět i na propadu preferencí TOP 09 – straně, která strávila minulé volební období v opozici a v této roli pokračuje i v nové sněmovně. „Problémem TOP 09 v opozici ovšem bylo i to, že zdaleka nejviditelnějším a v podstatě po odchodu Karla Schwarzenberga z čela strany jediným obecně známým představitelem se stal krajně neoblíbený Miroslav Kalousek,“ říká Červenka z CVVM.

„A Kalouskovo přehnaně kritické vystupování zaměřené proti vládě, ale zejména proti Andreji Babišovi, pak velmi kontrastovalo s reálnými výsledky v ekonomice a v dalších oblastech. Ty byly, ať už zásluhou vlády nebo i bez jejího přičinění, neporovnatelně lepší než v dobách, kdy byl Miroslav Kalousek ministr financí v Topolánkově a pak i Nečasově vládě,“ dodává sociolog. Nicméně je nutné podotknout, že oba zmiňované kabinety ale vládly v době finanční krize, a naopak Sobotkova vláda zemi řídila v době ekonomického růstu.

TOP 09 kromě Kalouska a negativní kampaně každopádně nic moc dalšího nenabízela. Před říjnovými volbami spustila kampaň Neuhneme, která se přes snahu vyzvednout i jiná témata opět nesla především v duchu „protestu“ proti Andreji Babišovi (a Miloši Zemanovi). Část voličů topky tak přešla k Pirátům, kteří jsou podobně protestně naladění jako TOP 09 na počátku své existence, nebo k ODS, jež má díky delšímu politickému působení lépe rozvrstvenou podporu po celé republice.

Dokonce i v Praze, na kterou se straníci už od roku 2010 zaměřovali a kde partaj pravidelně získávala většinu hlasů, se TOP 09 umístila až na čtvrtém místě - po ANO, Pirátech a ODS. „Lidé nemají rádi antiprogramy, které jsou personifikovány proti jednomu politikovi. Ve výsledku to naopak během sněmovních voleb mobilizovalo Babišovy podporovatele, kteří si řekli: Chtějí ho vytlačit z politiky, musím ho podpořit. Ať se ukáže,“ analyzoval situaci po říjnových volbách politolog Jan Kubáček.

Prosím, konstruktivně

„Strany musí veřejnosti vyslat jasný signál, že jsou za určitých podmínek s Andrejem Babišem připraveny konstruktivně debatovat a že nejsou ty, které celou situaci blokují – ať je realita jakákoliv. Samy útoky na osobu Andreje Babiše nefungují, protože přesně zapadají do Babišovy marketingové strategie. Ta je založená na tom, že v případě komplikací se proti němu tyto politické strany prostě spikly,“ říká analytik společnosti Kantar TNS Pavel Ranocha.

Podobný krok ostatně nedávno udělala i ODS, která se Andrejem Babišem přes dřívější výraznou kritiku sešla ohledně jednání o budoucí vládě. Koaliční spolupráci i podporu nicméně odmítá, nově s ideovým vysvětlením. Zasloužilý poslanec za ODS Marek Benda v pořadu Události, komentáře na ČT uvedl, že kromě známé překážky trestně stíhaného premiéra míří hnutí ANO svými návrhy zákonů spíše na levicovou část voličského spektra. „Takže není možné, aby se ODS jako pravicová strana s hnutím ANO na programových prioritách vlády shodla,“ dodal. To by mohl být přinejmenším konstruktivnější důvod, který akceptuje víc voličů.

Nedávno se vstřícnějším gestem přišlo rovněž hnutí STAN, které po tvrdé kritice Andreje Babiše před i po volbách ohlásilo, že je připraveno jednat o vládě. Zároveň si ale při případné spolupráci rovněž klade podmínku vládní neúčasti trestně stíhané osoby.

„Chtěli jsme ukázat, že nejsme ti, kteří situaci nyní blokují. Po poměrně dlouhé diskusi ve straně jsme dospěli k tomu, že učiníme první krok a nabídneme svou účast na druhé vládě. Samozřejmě ale za určitých podmínek, u kterých si uvědomujeme, že se Andreji Babišovi nebudou líbit,“ komentuje rozhodnutí Starostů předseda poslaneckého klubu Jan Farský.

„Ano, podobné kroky jsou cestou, jak nadále neztrácet preference a určitým způsobem se odlišit od ostatních opozičních stran, i když máte k dispozici jen pár poslanců,“ říká Ranocha a pokračuje: „Ale je to také důkaz, že si strany konečně začínají uvědomovat, že musí rezignovat na ukazování chyb jako na svou hlavní a často jedinou strategii - a musí se zaměřit na tvorbu své vlastní značky.“