Pehe: Zeman si může Babiše vodit jako loutku

Miloš Zeman ve druhém kole přímé volby porazil Jiřího Drahoše a stane se podruhé českým prezidentem. Volbu ale vyhrál „s odřenýma ušima“ a demografický vývoj hraje spíše proti němu, myslí si politolog Jiří Pehe. Vítězství Miloše Zemana podle něj povede ke zhoršení obrazu Česka na Západě, nicméně nejdůležitější bude dopad na domácí politiku. Pokud se Zemanovi z lidí jako Tomio Okamura, Milan Chovanec a komunisté podaří sestavit podporu pro vládu Andreje Babiše, bude to de-facto vláda řízená Milošem Zemanem. „Zeman se stává pánem politického pole,“ soudí Pehe.

Překvapil vás výsledek voleb?

Já jsem si přál, aby vyhrál Jiří Drahoš, protože si myslím, že dosavadní prezidentství Miloše Zemana bylo zejména ze zahraničně-politického hlediska pro Česko dost kontraproduktivní, na druhou stranu jsem s jeho výhrou moc nepočítal, protože jsem viděl zejména v posledních dvou týdnech, že Zeman dokázal svou kampaň pozvednout. Objevoval se často v médiích, v televizních debatách působil zkušeněji, takže jsem nebyl překvapen, že nakonec těsně vyhrál.

V prvním kole získali tzv. antizemanovští kandidáti víc hlasů než Miloš Zeman. Čím to je, že část podporovatelů zejména Michala Horáčka a Marka Hilšera nevolila poté Drahoše, ale Zemana?

Já myslím, že část voličů Michala Horáčka a Marka Hilšera se s těmito kandidáty identifikovala v pozitivním slova smyslu místo toho, aby volila striktně antizemanovsky. V antizemanovském táboře byla motivace většiny - řekněme 80 procent - volit proti Zemanovi a dostat ho z Hradu. Ale pak tam bylo 20, možná i víc procent lidí, kteří se se svým kandidátem identifikovali. A když Hilšer nebo Horáček nepostoupili, tak buď zůstali doma, nebo dokonce volili Zemana.

Milošovi Zemanovi se také zjevně podařilo aktivizovat voliče, kteří v prvním kole k volbám nešli – ve druhém kole byla vyšší účast než v prvním. Drahošovi by jeho 2,7 milionu voličů před pěti lety stačilo k vítězství, teď skončil druhý. Volební účast byla přes 66 procent, což je velmi vysoké číslo. Čím to, že šlo tolik lidí volit?

Došlo k mylnému předpokladu, že vyšší volební účast hraje do karet Jiřímu Drahošovi. Ukázalo se, že v prvním kole zůstalo doma dost voličů Miloše Zemana, kteří předpokládali, že jejich hlasy ani tolik nepotřebuje – že stejně postoupí do druhého kola nebo vyhraje přímo v prvním. Ty dokázal mobilizovat svými apely, nebo si sami uvědomili, že pokud volit nepůjdou, tak Zemanovi hrozí prohra. V prvním kole jsme viděli, že statisíce voličů SPD nevolily - a to je množina, která Zemanovi ve druhém kole mohla výrazně pomoci.

Hodně se mluví o tom, jak jsme rozdělená země, už se z toho možná stalo trochu i klišé. Získali jsme v těchto volbách větší ponětí o tom, jaké ony dvě poloviny národa jsou?

Společnost je skutečně třicet let od pádu komunismu rozdělená přesně napůl. A podle jakých linií to rozdělení běží, to je poměrně jasné už nějakou dobu. Tábor, který volí Miloše Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem. Jsou to starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti, bojí se nových výzev, jako je globalizace, a s tím spojených podvýzev jako imigrace a další. Hledají nějaký druh ochrany a Miloš Zeman tu roli pro ně dobře plní. Podíváme-li se ale na výsledky voleb, uvidíme, že došlo k výraznému demografickému posunu. Jiří Drahoš nebyl úplně nejpřesvědčivějším kandidátem druhého tábora, určitě nebyl schopen v lidech budit podobné vášně jako před pěti lety Karel Schwarzenberg, přesto to bylo skoro padesát na padesát. Onen druhý tábor, který se mentálně přehoupnul za postkomunistickou éru, posiluje. Miloši Zemanovi se podařilo ještě pořád o 150 tisíc hlasů vyhrát, ale myslím, že to klidně mohlo dopadnout i naopak.

Ukázalo se nicméně, že tak úplně neplatí rozdělení na Prahu versus zbytek. V prvním kole měli v drtivé většině země v součtu více hlasů zmínění protizemanovští kandidáti než Zeman.

Ano. Hlavním problémem onoho „moderního“ tábora je, že je na rozdíl od zemanovského roztříštěný a jsou v něm různé motivace. A automaticky se všichni nesjednotili za Jiřím Drahošem. Zeman má své voličské jádro pevné: když jeho voliči ucítili možnost porážky, mnohem víc se zmobilizovali.

Miloš Zeman je vulgární, dopouští se lhaní, má nebo měl problém s alkoholem, je agresivní vůči veřejnoprávním médiím a obecně těm, kteří ho kritizují… Vítězství ukázalo, že jeho voličům to nevadí. Myslíte, že česká společnost v jeho druhém funkčním období zhrubne?

Věci, o kterých mluvíte, Zemanovu voličstvu nevadí, protože oni se v tom nějakým způsobem nalézají. Mají pocit, že Zeman je jeden z nich; nějaké to vulgární slovo a tak. To tu ale bylo už před volbami. Vítězství Miloše Zemana nebylo tak přesvědčivé, aby to tuhle část společnosti výrazně nabudilo či radikalizovalo. Zeman vyhrál s odřenýma ušima. Uvidíme, kam to povede. Může nastat přechodné období, kdy ony dva tábory proti sobě povedou válku zejména na sociálních sítích: jedni budou mít pocit, že vyhráli, a druzí, že nemuseli prohrát.

Takže bude záležet i na Miloši Zemanovi.

On k polarizaci společnosti přispěl a aktivně ji pěstoval. Je otázka, jak se k tomu postaví. Pokud bude dál radikalizovat tu část, která ho volila, může dojít ke zhrubnutí. Ale on už ty voliče k ničemu nepotřebuje, víckrát kandidovat nemůže. Je docela dobře možné, že bude chtít hrát pro historii a bude se snažit zaujmout umírněnější stanovisko nebo pozici.

Že už Zeman o nikoho neusiluje, ale může znamenat i to, že skupina lidí kolem něho napojená na Rusko bude moci nyní jednat bez skrupulí. Jednak už jim nejde o znovuzvolení, druhak vidí, že to voličům nevadí.

Pro lidi okolo je Zeman nástrojem pro uskutečnění jejich cílů. Ti se určitě cítí posilněni a nemusí si klást zábrany. Otázka je, co Miloš Zeman sám o sobě bude vidět za hlavní cíl druhého mandátu. Václav Klaus byl ideolog, sklouzl k oslovování okrajů politického spektra, do tvrdého protievropanství, a nakonec osvobodil spoustu ekonomických zločinců, čímž dal svému úřadu patřičnou tečku. Zeman je na rozdíl od něj podle mě chytřejší politickou osobností. Uvědomuje si, že ten mandát taky nemusí dokončit a má tedy v několika příštích letech šanci, aby trochu rehabilitoval svůj obraz - a zapsal se tak do historie jako někdo, kdo nebude viděn jen coby extremista, který společnost táhl někam, kam většinově nechce.

Zahraniční tisk psal o českých volbách před druhým kolem v duchu, že to bude referendum o geopolitickém směřování země. Byly ty volby takovým referendem?

Zahraničně-politické poselství Zemanova vítězství bude mít rozhodně negativní dopad na obraz České republiky v zahraničí, zejména na Západě, kde ho budou vnímat jako těsné vítězství proruských a provýchodních sil, což špatně ovlivní i náš obraz v Evropské unii.

Na tiskové konferenci Miloše Zemana se za ním na pódiu seřadila pestrá směsice lidí. Byl tam předseda SPD Tomio Okamura nebo šéf ČSSD Milan Chovanec. Jsme tu svědky vzniku nové zájmové koalice?

Tahle domácí rovina Zemanova vítězství je podle mě úplně nejdůležitější. Miloš Zeman se stává pánem politického pole. Už k ničemu nepotřebuje Andreje Babiše. Koalice či její zárodky, která se za Milošem Zemanem seřadila, tedy SPD, část sociální demokracie bez lidí jako Bohuslav Sobotka a ještě komunisté, tu teď může nabídnout Andreji Babišovi k podpoře jeho vlády. Ale de facto to bude vláda Miloše Zemana. Tomio Okamura, Milan Chovanec plus Jiří Zimola a Jan Hamáček, který se možná brzy stane předsedou ČSSD, ti všichni mají zájem spolupracovat s Babišem. A pak ještě samozřejmě komunisté, kteří Zemana také podporují.

A jak toho využije?

Pokud se Zemanovi podaří sestavit z těchto lidí pro Babiše nějakou podporu, bude ho mít tak říkajíc na provázku a bude si ho moci vodit jako loutku. Teď se bude vyjednávat, Zeman nebude spěchat, nechá Babiše vládnout v demisi, kdy ho má pod kontrolou. Pokud se se Zemanovou podporou podaří vytvořit menšinovou vládu, bude opět závislá na Zemanovi. To je nejdůležitější poselství Zemanova vítězství pro českou domácí politiku na nejbližší měsíce.

A když vyhlédneme dál dopředu: skončí výrazná polarizace společnosti spolu s druhým mandátem Miloše Zemana? S jeho odchodem tohle voličstvo přijde o výraznou jednotící figuru.

Určitě, ta polarizace je ostře vázaná na Miloše Zemana. V tom táboře není politik podobných schopností. Okamura je člověk, který nemůže zmobilizovat polovinu společnosti. Se Zemanovým prezidentstvím tahle éra skončí. Navíc je tu zmíněný demografický vývoj, který se projevil už od minulé volby. Před pěti lety vyhrál Zeman nad Schwarzenbergem o 800 tisíc hlasů, tentokrát je to o 150 tisíc hlasů. Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá. A je otázka, jestli Zeman odslouží celé funkční období. Nemusí zemřít, ale už teď jevil známky velké únavy, neslyšel některé otázky moderátorů a těžko se pohybuje, takže uvidíme, jestli funkci vůbec bude schopen vykonávat pět let.

Jiří Drahoš po uznání porážky řekl, že chce pokračovat ve veřejném životě. Jaké formy politické činnosti se mu nabízejí? Bude kandidovat jako nezávislý na podzim do senátu, založí novou stranu?

Nemyslím si, že Jiří Drahoš je materiál na politického lídra ve stranickém slova smyslu. Jsou tu v tomto ohledu větší talenty - třeba Marek Hilšer, Pavel Fischer nebo Michal Horáček. Jsou mladší, takže můžou založit stranu nebo se k nějaké přidat, třeba Fischer k lidovcům. Drahoše si v politické straně nedokážu moc představit. Takže buď může kandidovat do senátu, anebo se veřejně projevovat a počkat si na příští prezidentské volby, které opravdu nemusejí přijít až za pět let.

Pro hodně lidí byl nicméně Drahoš spíše strategickou než srdcovou volbou. Jakmile tu nebude Zeman, možná jeho kouzlo přestane fungovat…

Právě proto jsou v mnohem lepší pozici kandidáti, kteří v lidech vybudili identifikaci, tedy Horáček a Hilšer. Ti mohou v čele nějakého hnutí uspět. Drahoš byl hlavně ne-Zemanem, který dokázal spojit většinu tohoto tábora, ale nepřetavilo se to do nějakého drahošovství, které má svoji identitu – což bychom u Horáčka i Hilšera naopak našli.